V posledních dnech je tato alternativa dokonce protiváhou k návratu Jiřího Čunka, našeho politického průšviháře, do nejvyšších pater užité politiky - do vlády. Takže zelená strana zdánlivě plní své sliby a očekávání a stává se stále sympatičtějším politickým subjektem.
Pevný postoj proti návratu Jiřího Čunka však není tím jediným, čím zelení v posledních dnech přispěli ke kvasu na naší vnitropolitické scéně. Jejich sympatický postoj, že v případě Čunkova návratu do vlády všichni zelení ministři naopak vládu opustí, je bohužel ředěn, ne-li znehodnocen, postoji jiných zelených politiků - konkrétně poslanců.
Paní poslankyně Věra Jakubková nehlasovala v klíčovém hlasování o státním rozpočtu, jinak řečeno - nechala "svoje“, to jest koaliční partnery, na holičkách, a státní rozpočet tedy musel být přijat hlasy přeběhlíků.
Sama koalice zůstala osobou paní Jakubkové nejednotná. Bez ohledu na sebesympatičtější vystupování zelených ministrů v kauze Čunek je tento čin jiné zelené političky zradou, podrazem a nehorázností, která se prostě nedělá. Státní rozpočet je zcela klíčovou záležitostí a nejednotnost koalice v takto důležité věci nemá nastávat.
Nevyzpytatelnost a nespolehlivost, kterou zelení činem paní poslankyně dali najevo, je alarmujícím a varujícím vzkazem zpochybňujícím jejich politickou věrohodnost. A veřejnost na tohle zpochybnění reaguje promptně. Jak ukázaly včera zveřejněné volební modely agentury Median, zelení mají najednou tak málo volebních preferencí, že by se nedostali do Parlamentu...
