ÚDER NA IRÁK:
on-line reportáž
Šestatřicetiletý Luis Castro, který patří v Portugalsku k uznávaným reportérům, už prožil ledacos. Ještě však nezažil něco takového, jako teď v Iráku.
Byl zadržen, byly mu zabaveny všechny osobní věci, nemohl informovat své blízké, stal se obětí psychického a fyzického týrání a ke všemu byl nařčen ze špionáže.
Luis Castro a jeho tři kolegové se však nedostali v Iráku do spárů režimu Saddáma Husajna, ale americké vojenské policie.
Příslušníci americké vojenské policie kopali spřáteleného novináře do žeber, šlapali mu bagančaty na ruce a na krk, psychicky týrali jeho i kolegy.
Paradoxem je, že nakonec všechny čtyři zachránili zase Američané - vojáci elitní 101. výsadkové divize.
"Mám pocit, že toto všechno se stalo prostě jen proto, že jsme chtěli z Iráku podávat objektivní zpravodajství a někomu se to nelíbilo," říká Luis Castro. "Je to hrozná představa."
Čtveřice se dostala do Iráku narozdíl od 600 ostatních novinářů nikoli s vojenskými jednotkami, ale na vlastní pěst. Přesto od určitého okamžiku jela pod přátelskou ochranou amerických sil.
Všechno bylo v nejlepším pořádku až do chvíle, kdy se odpoutali a narazili na příslušníky vojenské police armády USA.
Sotva se novináři prokázali, začalo těžko vysvětlitelné drama. Vojáci jim vzali klíčky od auta přinutili je lehnout obličejem k zemi, rozkopli jim ruce a nohy a obličejem k zemi je nechali ležet asi půl hodiny.
Zabavili jim všechny osobní věci, kamery, pásky, nenechali je informovat rodiny ani zaměstnavatele.
Řekli jim, že jsou podezřelí ze špionáže. Celou noc museli zůstat ve svém autě a na záchod chodit dva metry od něj.
Když to Luis Castro nemohl vydržet a prosil je znovu aby mohl zavolat rodině, srazili ho američtí vojáci k zemi, šlápli mu na ruce a za krk, nakopali do žeber a nakonec svázali ruce za zády, jak iráckému válečnému zajatci. Později ho hodili zpátky k ostatním.
Druhý den jim jakýsi důstojník řekl: "Sorry, musíte pochopit, že mí vojáci jsou vycvičení k zabíjení. Bůh s vámi."
Pak je vrtulníkem konečně vrátili na americkou základnu do severního Kuvajtu. Jejich věci však zapečetěné v bednách a bez auta. Na základně měli počkat na zpravodajské důstojníky, aby se zjistilo, zda neprováděli špionáž.
Mezi vojáky 101. výsadkové divize v severním Kuvajtu se znovu pokoušeli vysvětlit, že jsou jen novináři. Ti to rychle pochopili.
Jeden poručík, aniž čekal na zpravodajce, rozřízl zapečetěné bedny a vrátil čtveřici jejich osobní věci. S omluvou je nechal odvézt do Kuvajt City.
Ještě před tím vzali Luise Castra do vojenské nemocnice, aby zkontrolovali, zda nemá zlomená žebra. Jeden z důstojníků přitom označil dotyčné příslušníky vojenské policie "za ostudu armády USA".
Luis Castro přesto nemůže uvěřit, že se něco takového v tak vyspělé armádě mohlo stát. "Čekám, že nám někdo podá vysvětlení, oficiálně se omluví. Že nám řeknou, co bude s vozem."
"Ale neděje se vůbec nic. Americký vojenský mluvčí zde v Kuvajtu nás ignoruje. Tak jsme to předali naší ambasádě, která podala protest," říká Castro. "Mám toho dost. Mám chuť všeho nechat," dodává znechuceně.
