Zdravotnická totalita se šíří Evropou

  8:00aktualizováno  21. ledna 15:00
Žijeme v době, kdy se poprvé v dějinách západní kultury pokouší státní moc občanům předpisovat, jak mají žít, aby žili „zdravě“.

Konec kouření? - Zdravotnická totalita na obzoru. | foto: Václav PacnerMF DNES

Je to už pěkná řádka let, co se v našem životě (abych to upřesnil: v životě nás kuřáků) uhnízdila jedna protivná nepříjemnost. Chcete si po večeři zapálit dýmku, vytáhnete paklík voňavého tabáku Golden Ambrosia a z obalu na vás zařve varovný nápis: Kouření může zabíjet. Černobílá nálepka, zabírající dnes už dvacet procent přední strany balíčku, mě pohoršuje především esteticky: kazí dojem z vytříbeného grafického designu, který sám o sobě zvyšuje potěšení z nadcházející chvilky kontemplativní rozkoše. A jako by toho nebylo dost, na rubu varuje ministerstvo zdravotnictví podruhé: Kuřáci umírají předčasně. Tyto impertinence státních úředníků mne přiměly, abych se vrátil ke staré tradici: přesypávám si zakoupený tabák do koženého váčku, jak to kdysi bývalo běžným zvykem.

Jaký je smysl nápisů na krabičkách?
Jaký smysl mohou mít podobné nápisy, jimiž ze zákona musí být opatřeny veškeré tabákové výrobky? Zjevně mají kuřáka zastrašit, odradit od jeho oblíbené neřesti. A jestliže se vypočítaný účinek nedostavuje, je třeba přitvrdit: tón a dikce anonymních úředníků se vskutku stává rok od roku naléhavější a hrozivější. Začalo se neutrálním upozorněním, že kouření škodí zdraví. To však bylo brzy shledáno ne dosti působivým, i přešlo se k výhrůžnější formulaci, kde byla tabáku přidělena role zabijáka, zatím jen potenciálního. Logika zastrašování vede samočinně k eskalaci slovního výrazu; zanedlouho se dočkáme toho, že z pouhé možnosti (vždycky nejisté) stane se neúprosný osud: Kouření tě zabije!

. Citace

Ministr na krabičce cigaret varuje: Kuřáci umírají předčasně. Mají snad na ministerstvu nějaké tabulky, podle nichž se každému občanu dá vypočíst „včasná“ doba úmrtí?

Hrozba smrti, byť i předčasné (kuriózní to výraz: mají snad na ministerstvu nějaké tabulky, podle nichž se každému občanu dá vypočíst "včasná" doba úmrtí?), zůstává však pořád vyjádřena příliš obecně. Nutno konkretizovat: Kouření ucpává tepny a způsobuje infarkt a mrtvici. Takováto vědecká formulace však může ztroskotat na prachobyčejném nedostatku představivosti. Názornější, a tedy působivější byl by jistě obrázek, nejlépe barevný, který by přímo ilustroval ty ucpané tepny a rozežrané vnitřnosti!

O této naturalistické metodě se už vážně uvažuje, její aplikace však naráží na jeden technický problém: aby mohla taková vizualizace smrtelných útrap kuřákových zdárně plnit svou úlohu, k tomu je třeba mít k dispozici přiměřenou plochu; tu by poskytla snad jen velká krabice doutníků; v miniaturním provedení na balíčku cigaret by se obrázky míjely účinkem (ledaže by ke každé krabičce byla přibalena zvětšovací lupa, samozřejmě připočtená k ceně). Ale řešení se jistě najde. Jako se k časopisům přibalují reklamní cédéčka, mohl by být každý balíček tabáku vybaven zvláštním varovným letáčkem, arciže na náklady spotřebitele.

Zdravotní pojištění není pojištěním
To je jen jedna stránka oné zběsilé protikuřácké kampaně, která se šíří současnou Evropou. Psychologický nátlak bylo by záhodno kombinovat s postihem finančním: uvažuje se o penalizaci kuřáků formou zvýšených plateb zdravotního pojištění. Mám za to, že realizaci tohoto opatření brání u nás prozatím ta okolnost, že v rámci stávajícího pojišťovacího systému by absurdita podobného kroku příliš bila do očí.

Něco takového bylo by obecně přijatelné jen tehdy, kdyby zdravotní pojištění bylo vskutku pojištění, tj. individuální smlouva mezi klientem a pojišťovnou; pak by si pojišťovací ústav mohl klást tvrdší podmínky v případě kuřáků, podobně jako v případě horolezců či jiných lidí žijících riskantním způsobem. Pokud má tzv. pojištění povahu paušální daně (morálně legitimované sociální solidaritou), příčila by se penalizace kuřáků příliš viditelně zdravému rozumu: každému je totiž jasné, že tepny se lidem ucpávají a infarkty je postihují ještě z mnoha jiných důvodů, než je kouření, a že spousta lidí umírá „předčasně“, přestože jsou nekuřáci.

Snaha o sociální izoalci kuřáků
Třetí stránku kampaně představují snahy o sociální izolaci kuřáků. To je snad ten nejpodlejší aspekt celého tažení. Vychází se tu z mlčky přijímaného předpokladu, že slušnost a ohleduplnost jsou vlastnosti kuřákům zcela neznámé, a že je tudíž k takovému chování může přinutit jedině hrozba zákona. Bývalo kdysi nepsaným pravidlem, že se gentleman, dříve než si ve společnosti zapálil, zeptal ostatních, zda jim to nebude vadit.

Ale ovšem, ovšemže, gentlemanství už dávno není společenskou normou a koneckonců kuřáci netvoří ve věcech slušnosti žádnou výjimku, takže apriorní nedůvěra zde může být empiricky oprávněná. Víme ostatně, že co se vzájemné ohleduplnosti týče, máme my Češi v obecném měřítku stále co dohánět. Nicméně, i tak je třeba rozlišovat. Žádný rozumný kuřák nebude protestovat proti zákazu kouření ve vozech hromadné městské dopravy a v uzavřených veřejných prostorách, kde by nekuřákům tabákový dým mohl být na obtíž.

Stěží se však dá pochopit, z jakého rozumného důvodu nemůže být v železničních vagonech, jak tomu bylo dosud, několik kupé vyhrazených pro kuřáky. A co už je úplně absurdní, toť absolutní zákaz kouření v restauracích a kavárnách, který byl v poslední době zaveden v některých evropských státech. Neboť ve většině podniků tohoto druhu lze snadno zřídit oddělené místnosti pro kuřáky a nekuřáky, a hlavně – všude zavést účinnou ventilaci (v mnoha pražských hospodách větráky buď vůbec nejsou, nebo jsou na předpotopní technické úrovni). Jak jednoduše by se dala celá věc zařídit k všeobecné spokojenosti – a co vidíme? Řeší se to totálním zákazem. O čem jiném to svědčí než o vzrůstající hysterii protikuřáckých aktivistů?

Proces, který bude pokračovat
Čtenář, který měl tu trpělivost, že dočetl až sem, mohl by si pomyslet, že jde o jakousi zaujatou apologii kouření. Nic takového. Ač sám kuřák, dovedu se, myslím, podívat na celou věc s patřičným nadhledem. Kouření je prostě jedna z oněch neřestí, které mohou činit život příjemným, je však třeba - stejně jako u jiných neřestí toho druhu - držet ji na uzdě. Kdo to nedokáže, inu ten je na tom stejně, jako kdo nemírně holduje alkoholu nebo třeba sladkostem. Čtenář nekuřák si možná pomyslí, že se ho ta kampaň nijak netýká. Ó nikoli, milý čtenáři, týká se to nás všech, kuřáků i nekuřáků, a víc, než si zatím dovedeme představit.

Konec kouření?

Kampaň proti kouření je pouhý začátek procesu, který bude, který logicky musí pokračovat dál. Kuřáci jakožto kategorie lidí, kteří „škodí svému zdraví“, stali se terčem nevybíravé kampaně proto jako první, že jsou nejsnáze identifikovatelní. A netvoří také žádnou organizovanou masu, která by mohla klást účinný odpor. Protikuřácká propaganda využívá až do krajnosti argument, že kuřáci škodí nejen sobě, ale též svému okolí - lidé musí nedobrovolně vdechovat jedovaté zplodiny atd.

Tento argument má samozřejmě jisté reálné jádro, avšak nezaujatému pozorovateli těžko může uniknout, že se tu jaksi ztrácí smysl pro proporce. Je všeobecně známou skutečností, že lví podíl na znečištění ovzduší mají dnes ve městech výfukové plyny motorových vozidel. Nikoho však ani nenapadne, že by měli být penalizováni motoristé, protože působí vážnou újmu na zdraví spoluobčanům.

Kdo přijde na řadu po kuřácích
A kdyby nakrásně nějaký šílený poslanec podal v parlamentu takový návrh, byl by všem leda pro smích. Vždyť přece my všichni, není-liž pravda, jsme více či méně motorizováni, takže si škodíme ve vší solidaritě navzájem. A potom, vždyť to by znamenalo sáhnout svatokrádežně na posvátný symbol současné civilizace! Oč snadnější (a lacinější) je postavit na pranýř kuřáky.

Po kuřácích však přijdou na řadu další a nebude to dlouho trvat. Je přece nad slunce jasnější, že nejenom tabák, ale mnoho jiných věcí „může zabíjet“. Tak třeba lihoviny: otravy alkoholem nejsou statisticky vzácným jevem. Však už se také množí návrhy, aby všechny alkoholické nápoje byly opatřeny varovnými nápisy. Vyjadřují se takto nejen jednotliví lékaři, ale celé lékařské asociace či akademie, v Americe i v Evropě.

Varovné nápisy by si však zasloužily mnohé jiné produkty. Řada slovutných léčitelů tvrdí, zřejmě právem, že i cukr působí v lidském organismu jako jed. Nuže, je pravděpodobné, že milovníci sladkostí se jednou dočkají toho, že na tabulce švýcarské čokolády bude se na ně šklebit děsivá nálepka: Cukr může zabíjet. Dříve však dojde na živočišné tuky. Jíte rádi bůček, anglickou slaninu, uzeniny? Tak to si přímo koledujete o nějakou kardiovaskulární chorobu! Zvláště uzeniny jsou z tohoto hlediska hotoví zabijáci, o tom není pochyb. Bude třeba je opatřit ministerským varováním: Poživači uzenin umírají předčasně. A raději hned konkretizovat: Uzeniny způsobují infarkt a rakovinu tlustého střeva. Obrázek střeva napadeného rakovinou by byl obzvláště působivý.

A konečně je tu metla současné západní společnosti: obezita. Ta má jistě mnoho příčin, ale jednou z hlavních je nepochybně nesprávná výživa. Dáte si k obědu kelímek pomfritů, zalijete to majonézou a zapijete kokakolou. Jak můžete takto škodit svému zdraví? Obezita je prokazatelně příčinou nesčetných chorob a obézní jedinec je vlastně asociální jedinec: snižuje svévolně svou pracovní produktivitu (čímž torpéduje ekonomiku růstu), navíc zbytečně zatěžuje systém všeobecné zdravotní péče. S tím se musí něco udělat. Neměli by obézní lidé platit vyšší pojistné?

Krajně znepokojivá tendence
Žijeme v době, kdy se poprvé v dějinách západní kultury stát pokouší zasahovat do tak intimní sféry, jako je „zdravý život“ jednotlivce, respektive pokouší se mu předepisovat, jak má žít, aby žil „zdravě“. Bývaly časy, kdy se světská moc pokoušela vměšovat do věcí jeho svědomí a spásy věčné. Ale jak kdo nakládá se svým „zdravím“, to byla až dosud čistě soukromá věc každého z nás. Nyní si jakýsi neosobní, oficiální hlas troufá promlouvat nám do duše: „My víme, co je v zájmu tvého zdraví, a donutíme tě žít zdravě, ať chceš, nebo nechceš.“ Jinými slovy: to, co bylo dosud předmětem běžné zdravotnické osvěty, stává se předmětem tvrdého sociálního marketingu ve státní režii. A to je na pováženou.

Teď už je snad jasné, proč jsem v úvodu věnoval tolik místa anatomii protikuřácké kampaně. Je to modelový případ: předobraz toho, co nás v budoucnu čeká, bude-li tento trend pokračovat. Kuřáci zde zastupují mnohem širší kategorii lidí, kteří tak či onak „škodí svému zdraví“. Od nynějška každý, kdo škodí svému zdraví, musí počítat s tím, že se vystavuje hrozbě oficiálních sankcí. Nezodpovědný občan, škodící svému zdraví, bude čelit jednak psychickému zastrašování (sekulární to obdobě někdejších barvitých líčení hrůzných muk, která čekají hříšníky v pekle), dále bude přímo či nepřímo pokutován a konečně - bude veřejně ocejchován jako asociální individuum, které nemá nárok být pravoplatným členem lidské společnosti (sekulární to obdoba církevní exkomunikace). Stačí jen trochu (opravdu jen trošičku) popustit uzdu fantazii, abychom viděli, k čemu by tato tendence mohla vést.

Tabák a alkohol
Jisté je, že dosavadní ministerstvo zdravotnictví by tak širokou agendu těžko zvládalo. Tabák a alkohol, to ještě. Ale všeobecný dohled na zdravou výživu obyvatelstva a jeho životní návyky, to už by zřejmě přesahovalo síly úřadu, jehož vlastní poslání spočívá v organizaci léčebné péče.

Bude třeba zřídit zvláštní ministerstvo zdravého způsobu života (MZZŽ), které by se zabývalo výlučně péčí preventivní. Nový úřad bude mít široké pole působnosti: bude organizovat a sjednocovat vědecký výzkum v dané oblasti (mohl by za tím účelem například zřídit Státní institut zdraví, dotovaný z výtěžku spotřební daně tabákové a lihové, ale i z nově ustanovené daně z uzenin), dále bude v celostátním měřítku koordinovat činnost propagační a uvědomovací (povinná školení pro mládež i dospělé), pravidelně bude provádět kontroly dodržování ZZZŽ (zásad zdravého způsobu života) a konečně bude muset plnit, jako orgán vládní exekutivy, i jisté úkoly donucovací.

Nutno totiž počítat s tím, že někteří nepoučitelní jedinci budou sabotovat všeobecné úsilí o ZZŽ (zdravý způsob života): taková nepřizpůsobivá individua bude třeba odhalit a identifikovat (což bude úkolem zdravotní policie, zřízené ve spolupráci s ministerstvem vnitra) a v nutných případech je internovat do převýchovných táborů, kde jim bude umožněno, aby se při práci na čerstvém vzduchu a zdravotně nezávadné stravě stala opět platnými členy společnosti.

Podmínky jsou přichystány
Utopie? Doufejme. Avšak po zkušenostech z 20. století si musíme přiznat, že její realizace nikterak nepřesahuje hranice možného. Víme přece, že totalitní režim nemusí nutně znamenat nějakou polpotovskou řezničinu či hitlerovské pseudomystické blouznění. Žádné potoky krve přitom nemusí téci. Totalitní zlo může na sebe vzít masku docela obyčejné, banální „normálnosti“. Ano, zdravotnická normalizace - to je naše budoucnost.

Víme také, že pro ustavení a hladký chod totalitního režimu je sice nutně zapotřebí nějaké radikální ideologie, ale na její povaze a kvalitě příliš nezáleží. Vždycky se vaří z toho, co už je po ruce: radikální socialismus, eugenika + rasové teorie atp. V budoucnu může právě tak dobře posloužit radikální ekologismus či zdravotnický fundamentalismus.

Víme dále, že svou atraktivnost čerpá totalitní systém z toho, že zdánlivě odpovídá obecně sdíleným tužbám a přáním v dané době. Látkou, z níž tvoří přeludnou vizi budoucnosti, bývají zpravidla ušlechtilé, či aspoň legitimní aspirace. Platí zde staré úsloví: corruptio optimi pessima (pozn. red.: nejhorší je zkazit to nejlepší).
Vezměme komunismus: skupina odhodlaných profesionálních revolucionářů využila a zneužila sociální hnutí dělnické, které si kladlo veskrze ušlechtilé cíle: zlepšit životní úroveň proletariátu a hájit lidskou důstojnost námezdních pracujících.

Produkt parlamentní demokracie
Vezměme nacismus: v poraženém, reparacemi poníženém a hospodářsky rozvráceném Německu, po neúspěšném pokusu o revoluci socialistickou, Hitler a skupina dobrodruhů kolem něho využili a zneužili legitimní touhu „obyčejného člověka“ po klidu a pořádku, po obrodě národního sebevědomí a po jakés takés ekonomické jistotě.

Nastolení systému zdravotnické totality může nastat jako synergický efekt několika různých faktorů. Jsou to zejména tyto tři:

1) Vědecko-medicínský komplex, který dodává teoretické argumenty a formuluje základní praktické principy (ty se mohou čas od času měnit, ba obracet se o 180 stupňů, platí však axiom neomylnosti: věda se historicky vzato může mýlit, ale v současné chvíli má vždycky pravdu).

2) Radikální ideologické hnutí, dostatečně silné, aby se prosadilo v rozhodujících médiích a aby mohlo účinně lobbovat v parlamentu.

3) Státní správa, která se postará o donucovací stránku celého projektu: provádění praktických opatření. Pro mentalitu vládních úředníků by systém zdravotnické totality neznamenal žádný zásadní přelom, naopak by se jevil jako přirozené rozšíření ideje „pečovatelského státu“.

Jak vidno, všechny klíčové předpoklady jsou v současnosti víceméně dány, podmínky jsou přichystány, stačí jen, aby vývoj pokračoval volným samospádem. Zdravotnická totalita může být nastolena jako regulérní produkt parlamentní demokracie.

Duchovní dimenze
Každý totalitní systém má jistou „duchovní“ dimenzi, v tom se liší od obyčejné, klasické diktatury. Jak už jsme řekli, přitažlivost totality je dána mimo jiné mírou její korespondence s obecným „duchem doby“. Nuže, jaký to Zeitgeist panuje v současné Evropě, jemuž by nová totalita mohla padnout do noty?

V dnešní (západní) civilizaci lze pozorovat, že v souvislosti s postupující erozí, neřkuli ztrátou všech transcendentních hodnot se právě ze zdraví stává jakási náhražková „náboženská“ hodnota. Výstižně to nedávno formuloval německý psychiatr a theolog Manfred Lütz (cituji zde volně jeho slova podle článku publikovaného v časopise RC Monitor, č. 9/2007): Askezi, kterou si dříve lidé ukládali z náboženských důvodů, si dnes ukládají z důvodů zdravotních. „Náboženství zdraví“ představuje v naší době jakousi imanentní eschatologii: spásou je zdravý život na této zemi.

Toto zbožštění zdraví vede pak k tomu, že člověk nemocný či postižený je de facto pokládán za občana druhé třídy. Tu se však projevuje - dodávám k tomu já - typický paradox dnešního morálního cítění: péče o postižené, kteří tu již jsou, je dnes na takové výši, jako nikdy dříve nebyla; zároveň se však považuje stále více za „normální“ zamezovat všemi prostředky tomu, aby se další postižení vůbec mohli zrodit. Je-li u nenarozeného dítěte diagnostikována nevyléčitelná vada, jeho preventivní usmrcení se pokládá za víceméně legitimní zákrok.

V tomto kontextu by zdravotnická totalita znamenala jen nepatrný (leč fatální) krok navíc: všechny žijící občany je třeba všemi prostředky přinutit k tomu, aby „sloužili svému zdraví“!

. Petr Fidelius (1948)

Editor a kritik. Vystudoval filologii na FF UK, ale za normalizace se živil jako topič. Spoluredigoval samizdatový časopis Kritický sborník, jehož se po listopadu 1989 stal výkonným redaktorem a později editorem. V roce 1983 mu v exilovém nakladatelství Arkýř vyšla kniha Jazyk a moc; autorizovaná verze těchto analýz byla publikována pod názvem Řeč komunistické moci (Triáda, 1998). Svazek Kritické eseje (Torst, 2000) obsahuje výbor z autorových textů z let 1981-2000.

Autor:

Šebo: Rodiče neočkovaných dětí jsou zločinci, černý kašel je pro kojence smrtící

  • Nejčtenější

V Baltimoru obří loď zbořila dálniční most. Selhal motor, kolos byl neovladatelný

26. března 2024  8:17,  aktualizováno  27.3 1:10

Aktualizujeme V Baltimoru na východním pobřeží Spojených států se v pondělí zřítil čtyřproudový silniční most, do...

Střelba, výbuchy a požár. Ozbrojenci zabili na okraji Moskvy přes 62 lidí

22. března 2024  18:41,  aktualizováno  23.3

Přímý přenos Nejméně 62 mrtvých, včetně dětí, a 146 zraněných si vyžádal ozbrojený útok v koncertním centru na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

V Agrofertu kontrolují kalhotky, zda tam zaměstnankyně nemají řízek, řekl Babiš

20. března 2024  17:05

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš na tiskové konferenci popřel, že by v holdingu Agrofert byli...

K útoku u Moskvy se hlásí Islámský stát, teroristé prchli v bílém renaultu

22. března 2024  22:04,  aktualizováno  23.3 7:01

K zodpovědnosti za útok v Krasnogorsku u Moskvy se na ruské sociální síti Telegram přihlásila...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

„Ukrajinci to nebyli.“ Islámský stát ukázal video z masakru u Moskvy

24. března 2024  14:47,  aktualizováno  17:17

Islámský stát (IS) prostřednictvím zpravodajské agentury Al-Amaq zveřejnil video z pátečního útoku...

Méně sněhu, více dešťů. Doklad toho, jak extrémně teplá letošní zima byla

28. března 2024  11:45

Letos v zimě, tedy od prosince do února, spadlo v Česku o dvě třetiny více srážek, než je průměr za...

Daňová Kobra slaví 10 let. Dokázala zabránit ztrátě 16 miliard korun

28. března 2024  10:59,  aktualizováno  11:34

Projekt Daňová kobra zaměřený na boj s daňovými úniky zabránil za deset let své existence ztrátám...

Zemanův stav se zlepšuje, na propuštění je však pořád brzy, uvedla nemocnice

28. března 2024  11:13,  aktualizováno  11:20

Zdravotní stav bývalého prezidenta Miloše Zemana, který je od poloviny března v motolské nemocnici,...

Násilí v Bruselu se vymyká kontrole, nasazení armády úřady zatím odmítají

28. března 2024  11:16

V belgické metropoli přibývá útoků souvisejících s drogovými zločiny. Při dvou střelbách, které se...

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...