Rétorické odvolávání je politicky logické a veřejně působivé - ministr se předvedl jako "ten, který má zuby". V molochu VZP se černé díry určitě najdou.
Spravuje sto miliard korun a i laik by našel zbytečnosti, které platí - namátkou třeba časopis pro pojištěnce na křídovém papíře. A kolik dalších nevidí? Ostatní pojišťovny a lékaři ministra v kritice podporují, pacienti z něj získají dobrý pocit - a nezbytný "klid na práci" je tady!
K čemu však ministr klid využije? To je podstatné. Hospodaření VZP není hlavní příčinou, proč se zdravotnictví přezdívá Titanic a reálně mu hrozí šestnáctimiliardový dluh. Stejně jako Marie Součková, i Kubinyi má svázané ruce politickými sliby o bezplatném komfortu pro všechny. Do voleb je překročení tabu.
Svou reformu i tak hodlá předložit do září (koncepce Marie Součkové vylétla komínem). Přihlédne prý i k expertním názorům Světové banky, ale pokud navrhne zvýšení spoluúčasti, ministr odmítne. Znovu máme uvěřit, že se v "systému" jen něco utáhne, naolejuje a stroj pojede jako po másle.
Co jiného než zvýšení spoluúčasti nebo omezení solidarity může banka poradit? Zrušit polovinu nemocnic? Propustit čtvrtinu zdravotníků? Omezit příděl péče a léků? Světová banka nebude první, kdo vládě připomene, že pojištění na čerpané služby nestačí.
Politicky "nepřijatelné" rady Světové banky, týkající se zadlužení státu, už kdysi odmítl Vladimír Špidla. S tím, že "tady vládne sociální demokracie". Její už šestileté vlády nad zdravotnictvím jsme si všimli ministry pružně vyměňuje, jejich koncepce hází do koše. Jestli to nebude tím, že sociální demokracie tady sice vládne, ale se zdravotnictvím si vůbec neví rady.
