Někdejší zápal ministra Sobotky pro reformní úspory je ten tam.
Přizpůsobil se. Vítězství ve volbách stojí přece za všechny peníze! A otcovsky dominantní "don" Paroubek už jasně naznačil, jakým směrem jeho vláda, jeho strana a jeho ministři vkráčejí do voleb: nepříjemné reformy nejsou třeba, nemocenská se nesníží, naopak zvýší, sociální dávky se neseškrtají, nýbrž vzrostou, tisíce přebytečných míst ve veřejné správě se nezruší, ale zatím uchrání – a ještě se přidá na platech.
Ekonomika roste, dluhy státu však vláda v tak příhodný okamžik nesníží. Přitom právě vláda má na svědomí strmý růst našeho bilionového veřejného zadlužení.
Aby nevypadala za pár měsíců před voliči málo velkodušně, ještě utratí miliardy z privatizace.
To se to vládne, když se vládnutí smrskává na vybírání a rozdávání peněz.
ODS kdysi blouznila o "navždy vyrovnaném rozpočtu".
ČSSD s Paroubkem nastupuje cestu "navždy deficitního rozpočtu".
A vládní argument, že si kabinet přece půjčí méně než letos, loni i předloni? Samozřejmě – však také od nás víc vybere. Koneckonců, kdyby nám na daních sebral ještě víc, mohl by se chlubit ještě menším schodkem.
Experti sice stále varují, že pokud vláda neudělá skutečnou reformu státních výdajů, posuneme se z pozice státu se středními dluhy do pozice velmi zadlužené země, problémem však je, že se posouvají i pozice ČSSD, která ve vládě hraje prim: vrací se zřetelně do své minulosti. Krátké intermezzo, kdy uznala potřebu alespoň nějakých sociálních i ekonomických reforem, odvál Paroubkův pragmatický čas.
