Nicméně realita je taková, že odprodejem 96,6 mld. Kč za 20,9 mld. Kč jsme si nejen připravili budoucí ztrátu, ale razantně jsme si tím snížili budoucí úroky ze zbytku dlužné částky, které by ruská strana po vstupu do EU jistě byla nucena splácet.Čas tedy ukáže, zda vytloukat klín klínem při neustálém zvětšování státního dluhu bude v případě tak zásadního dlužníka pro Českou republiku příznivý.
Pozitivem však je změna původního návrhu smlouvy o splácení, kdy budou zaplaceny nejprve peníze na účet a pak dojde k převedení dluhu.Je třeba se mít na pozoru. Svědčí o tom i prohlášení pana Kasjanova, dle tisku, že se Rusko nezajímalo o výběr firmy, která odkoupí dluhy.Konstatování je lišáckým přehozením odpovědnosti za výběr firmy budící pochyby na Českou republiku, ačkoli je všeobecně známo, že ruská strana souhlasila pouze s touto firmou a její účast ve výběrovém řízení ministerstva financí jistě není náhodná.Také vznik garančního fondu pro české firmy na podporu exportu do Ruska zůstává pouze u zbožného přání našich politiků a slovních příslibů dlužníků.
Faktem na druhou stranu je, že v souvislosti s teroristickými atentáty na USA nastává zpomalení růstu ekonomiky, které jistě postihne dřív či později i Českou republiku a je třeba se orientovat i na jiné trhy, kde dříve Česká republika měla velmi výrazné postavení.Toho je si plně vědoma i ruská strana a dokonale své pozice dovede využít.Otázkou je, zda budoucí obchodní vztahy budou založeny na korektnosti, kdy jeden dodá zboží a druhý za něj zaplatí dohodnutou cenu bez zprostředkování s dvouprocentní provizí.
V neposlední řadě je i důležité pro Rusko obnovení tzv.sféry vlivu přes obchodní spolupráci v souvislosti s privatizací plynárenského průmyslu v ČR. Není žádným tajemstvím, že se o Transgas chce ucházet ve výběrovém řízení nejedna ruská firma a ovládnutí podniku je strategickým zájmem Ruska.Navozené prostředí spolupráce a přislíbené obchodní výměny by mohlo napomoci k otupení ostražitosti našich politiků a ovlivnit jejich rozhodnutí k tomu, že vítězem by se mohla stát pouze ruská společnost bez její účasti v konsorciu evropských firem. Lze však dovozovat, že tento scénář není v zájmu České republiky, aby její strategické podniky ovládly firmy ze země dlouholetého dlužníka, byť za cenu nejvyšší nabídnutou ve výběrovém řízení. Mohlo by pak dojít k obdobným nevýhodným obchodům pro Českou republiku nejen v otázce odpuštění zbytku dluhu, tentokráte jako rukojmí plynové loby, ale i k úpravě dlouhodobé smlouvy na dodávky plynu pro Českou republiku.
Nezbývá tedy nic jiného, než počkat na vývin událostí a s rozpačitým úsměvem po zdárném zaplacení dluhu v roce 2020 současným protagonistům sporadicky zatleskat.
Pozitivem však je změna původního návrhu smlouvy o splácení, kdy budou zaplaceny nejprve peníze na účet a pak dojde k převedení dluhu.Je třeba se mít na pozoru. Svědčí o tom i prohlášení pana Kasjanova, dle tisku, že se Rusko nezajímalo o výběr firmy, která odkoupí dluhy.Konstatování je lišáckým přehozením odpovědnosti za výběr firmy budící pochyby na Českou republiku, ačkoli je všeobecně známo, že ruská strana souhlasila pouze s touto firmou a její účast ve výběrovém řízení ministerstva financí jistě není náhodná.Také vznik garančního fondu pro české firmy na podporu exportu do Ruska zůstává pouze u zbožného přání našich politiků a slovních příslibů dlužníků.
Faktem na druhou stranu je, že v souvislosti s teroristickými atentáty na USA nastává zpomalení růstu ekonomiky, které jistě postihne dřív či později i Českou republiku a je třeba se orientovat i na jiné trhy, kde dříve Česká republika měla velmi výrazné postavení.Toho je si plně vědoma i ruská strana a dokonale své pozice dovede využít.Otázkou je, zda budoucí obchodní vztahy budou založeny na korektnosti, kdy jeden dodá zboží a druhý za něj zaplatí dohodnutou cenu bez zprostředkování s dvouprocentní provizí.
V neposlední řadě je i důležité pro Rusko obnovení tzv.sféry vlivu přes obchodní spolupráci v souvislosti s privatizací plynárenského průmyslu v ČR. Není žádným tajemstvím, že se o Transgas chce ucházet ve výběrovém řízení nejedna ruská firma a ovládnutí podniku je strategickým zájmem Ruska.Navozené prostředí spolupráce a přislíbené obchodní výměny by mohlo napomoci k otupení ostražitosti našich politiků a ovlivnit jejich rozhodnutí k tomu, že vítězem by se mohla stát pouze ruská společnost bez její účasti v konsorciu evropských firem. Lze však dovozovat, že tento scénář není v zájmu České republiky, aby její strategické podniky ovládly firmy ze země dlouholetého dlužníka, byť za cenu nejvyšší nabídnutou ve výběrovém řízení. Mohlo by pak dojít k obdobným nevýhodným obchodům pro Českou republiku nejen v otázce odpuštění zbytku dluhu, tentokráte jako rukojmí plynové loby, ale i k úpravě dlouhodobé smlouvy na dodávky plynu pro Českou republiku.
Nezbývá tedy nic jiného, než počkat na vývin událostí a s rozpačitým úsměvem po zdárném zaplacení dluhu v roce 2020 současným protagonistům sporadicky zatleskat.
