Zbraněmi zásobovali od poloviny 90. let různá hnutí v Africe, na která OSN uvalila embargo.
Vrtulníky se už z opravy nevrátily
Podle zprávy OSN se Jusko v listopadu 2000 podílel mimo jiné na vývozu tisíce samopalů ze Slovenska a jednoho bitevního vrtulníku do Libérie. Druhý vrtulník měl do Afriky putovat letos v únoru, slovenští celníci však odeslání zásilky zmařili.
Vrtulníky Mi-24 byly poslány na opravu do Leteckých opraven Trenčín z Kyrgyzstánu. První stroj dorazil na Slovensko v červnu 2000 a po opravě byl odeslán na palubě letadla Il-76 údajně do Kyrgyzstánu, ve skutečnosti dorazil do Libérie. Přepravil ho tam letoun přepravce ruského původu Viktora Bouty, který se podle OSN již mnoho let podílí na dodávkách zbraní do embargovaných zemí jako Sierra Leone či pro hnutí, jako je angolská UNITA.
Slovenská oficiální místa pojala podezření a zjistila, že se vrtulníky neměly vůbec vrátit do Kyrgyzstánu, nýbrž údajně měly putovat do Guineje.
Druhý vrtulník byl dopraven na Slovensko v říjnu 2000. Slovenští celníci ho zadrželi poté, co pro něj na letiště v Sliači přiletělo Boutovo letadlo, a informovala o něm komisi Rady bezpečnosti OSN.
Zbraně putovaly povstalcům
Belgický vyšetřovatel Johan Peleman řekl, že Peter Jusko a společnost Joy Slovakia, jejímž jednatelem byl v letech 1994 až 1999, dodávali zbraně také do Konžské republiky a obchodně spolupracovali s belgickým krajně pravicovým žoldnéřem Martym Cappiauem. Joy Slovakia podle něj byla napojena i na mezinárodního obchodníka se zbraněmi Jacquesa Monsieura, který je známý mimo jiné dodávkami zbraní do Chorvatska v době, kdy pro tuto zemi platilo embargo.
Časopis Transitions v roce 1996 napsal, že Cappiau a Joy Slovakia dostali zálohu milion dolarů na dodávky zbraní pro čečenské povstalce. Tento obchod se měl uskutečnit ve spolupráci s tehdejším předákem francouzské krajně pravicové Národní fronty Bernardem Courcellem.
Stošestnáctistránková zpráva vyšetřovatelů, o níž 5. listopadu jednala Rada bezpečnosti OSN, uvádí, že Jusko poté, co společnost Joy Slovakia na sebe upoutala pozornost bezpečnostních služeb několika západních a středoevropských zemí, založil v roce 1997 v Guineji společnost Pecos.
Ta se vydávala za firmu nakupující pro guinejské ministerstvo obrany a poskytovala úřadům ve východoevropských zemích, z nichž se zbraně vyvážely, zfalšovaná potvrzení o konečných uživatelích těchto zbraní. Šlo také o obchody, na kterých se Slovensko přímo nepodílelo.
Jeden z těchto falešných dokumentů firmy Pecos byl použit k tomu, aby byly v listopadu 2000 ze Slovenska do Libérie přes Ugandu podvodně vyvezeny samopaly AK-47. Ugandské úřady zabránily další dodávce zhruba 1250 samopalů kvůli podezření, že by mohly padnout do rukou povstalců v západní Africe.
OSN vyhlásila zbrojní embargo proti Libérii v roce 1992 a letos v březnu je zpřísnila, aby zastavila dodávky zbraní směřujících přes Libérii k povstalcům z Jednotné revoluční fronty (RUF) v sousední Sieře Leone, pro které také platí embargo. V Sieře Leone bylo v poslední době dosaženo pokroku v odzbrojování RUF, avšak situace v zemi je nestabilní a boje pokračují na hranici mezi Libérií a Guineou.
Tým OSN zdůraznil, že se podrobně zabýval jen několika případy nelegálního vývozu zbraní společností Pecos do Libérie, avšak má k dispozici dokumenty o dalších dodávkách této firmy - vrtulníků, letadel, raket, děl a velkého množství malých zbraní a munice.
