Zbořme tu věc!

Využil jsem prodlouženého víkendu a navštívil jsem elektrárnu Temelín. Tedy její okolí, dovnitř jsem nelezl. Všem milovníkům atomu bych takovou návštěvu přál. Nejde totiž jen o to, do jaké míry to monstrum škodí, vyplatí se, či nevyplatí. Elektrárna je hnusná. Hyzdí líbeznou jihočeskou krajinu, ani ne tak věžemi, které mohou inspirovat fantazii. Její okolí vyhlíží jako Tulskoj mašinostrojitělnyj zavod. Rozkotané cesty, podél houšť plevelných břízek, asfaltové a betonové plochy jako ve vojenském prostoru.

Změť socialistických staveb nad velkým parkovištěm přimpomíná nepodařené sídliště. Vše je jaksi sestrčeno k sobě, děsně neladné. Odbytá práce, dělaná z musu. Tak se dřou mužici na svého gosudara. Z betonu trčí dráty, jeho pláty se už teď začínají rozpadat.

 

Člověku napadá jediné: Ve jménu této země, zbořme ten hnus, zbořme ho hned, paněz ani námahy nelitujme!