V Jilské ulici číslo 22 bydlel kdysi Václav Hesolt, jeden z nejbohatších obchodníků v době, kdy vládl Jiří z Poděbrad. Ač vlastnil několik krámů, domů, dvorů a chmelnic, záviděl svému bratru Matoušovi, který byl ve větší přízni samotného krále než on. Pozval Matouše na oběd a dal mu vypít otrávené víno. Matouš se však po pozření jedu proměnil v krvavě červeného orla, který Václava ohnivým jazykem pálil jako při mučení a nakonec ho ubodal zobákem a pařáty, když mu předtím ještě vykloval oči. Údajně právě kvůli téhle děsivé historce získal dům výrazné znamení a název U červeného orla. Znak je umístěn vysoko nad zemí.
Objektivní důvod je možná o něco prozaičtější. Skutečností je, že novou podobu orla dostalo průčelí kolem roku 1715. Orel, všemocný král ptáků, světa i slunečního ohně, se dostal ve vladařské verzi i do znaků vládnoucích Habsburků.
Císařové udíleli výsadu honosit se jejich odznakem každému, kdo se nějak přičinil o moc a slávu dvora. Možná, že některý z tehdejších majitelů domu získal právě tuto výhodu. Faktem je, že štukový reliéf merku byl po dvou stech šedesáti letech rozrušen sněhem, deštěm a větrem natolik, že musel být uložen v muzeu a na jeho místě je teď dokonalá kopie. Nikterak to nevadí, naopak - kdyby tak všechny pražské domovní znaky byly tímto způsobem někdy v budoucnosti obnoveny...
Do Jilské ulice se dostaneme bez problémů. Vystoupíme z metra B ve stanici Národní třída, sejdeme ulicí Na Perštýně a na první křižovatce ulic už uvidíme orientační tabuli s názvem Jilská. Z opačného směru lze dorazit k cíli například ze Staroměstského náměstí. Vydáme se na Malé náměstí neboli Ryneček, projdeme částí ulice Karlovy a na první křižovatce odbočíme vlevo do Jilské. Dnes je v domě prodejna uměleckých řemesel a galerie. Po desítky let uzavřený průchod do Hlavsovy a Michalské ulice je nyní přístupný. Navečer z něj tajuplno přímo vyzařuje, jakoby byl vystřižen z Foglarových příběhů.
Další pozoruhodný objekt, který nedávno prošel obnovou, má číslo 4 a nese název U Vejvodů - podle pražského primátora Jana Vejvody ze Stromberku. Samotný dům, v němž býval památný hostinec, vyzařuje jisté tajemno, jemuž odpovídá i tajemný příběh, který se tu kdysi odehrál. Vávra, někdejší majitel, byl vášnivý karbaník a jednou dokonce prohrál v kartách vlastní dceru. Aby ji získal zpět, spolčil se s člověkem, který ovládal černou magii. Slíbil, že dívku vytáhne ze spárů jejího majitele. Karty Vávru poslouchaly a dokázal dceru vyhrát zpět. To si jeho protihráč nechtěl nechat líbit, protože se mezitím do dívky zamiloval. Nastala krvavá řež, v níž se oba muži navzájem zabili. Dívka neměla v domě stání a odešla s prvním člověkem, který jí nabídl přístřeší a pomoc. Vávra a jeho společník nyní straší na rohu Jilské a Jalovcové ulice. Nabízejí pozdním nočním chodcům, aby s nimi sehráli partičku karet. Běda tomu, kdo prohraje. Přijde nejen o peníze, ale i o život, pokud se mu nepodaří vydržet hrát alespoň do jedné hodiny ranní a pak ze začarované karetní společnosti vzít nohy na ramena.
Dům číslo 14 - U prstenu - patřil hodináři Hanušovi z Hradce, domnělému tvůrci staroměstského orloje. V domě číslo 24 - U malé velryby- bydlel v 18. století svérázný stařík, jehož koníčkem bylo polykání ohně a různé, dnes bychom řekli pyrotechnické kousky s ohněm. Ukazoval své umění nedaleko zdi kostela svatého Jiljí. Jednou, když předváděl ohňostroj, se mu plameny jaksi vymkly z rukou a vznikl požár. Šířil se tak rychle, že zachvátil tucet staroměstských domů. Rozzuřený dav staříka ukopal a umlátil k smrti. Nešťastný pyroman se zjevuje v oblasti Jilské, Husovy a Řetězové ulice a pak mizí v prostoru před domem pánů z Kunštátu. Nabízí lidem věčnou zápalku, ale noční chodci se obvykle zdráhají ji koupit.
 Dům a znamení U červeného orla najdete v Jilské ulici číslo 22 na Starém Městě v Praze 1. (8. února 2001) |
 Dům U malé velryby je v Jilské číslo 24. (8. února 2001) |
 Pod číslem 14 je v Jilské ulici dům U prstenu. (8. února 2001) |
 Známý dům u Vejvodů se nachází také v Jilské ulici - pod číslem 4. (8. února 2001) |
