Mírový plán ještě není skutečný plán, ale jen "cestovní mapa". Palestinské vedení ji sice přijalo bez podmínek, ale jeho radikální soukmenovci dál s nezmenšenou vervou bombardují izraelské civilisty.
Izrael plán přijal, avšak s podmínkami. Uznal sice poprvé formálně právo na existenci státu, dál však okupuje palestinská území, drží nelegální osady a provádí razie v palestinských obydlích.
Slovní projevy dobré vůle zatím neprovází žádný zlom, žádné činy. Díky alespoň za to, co se podařilo, ale kolikrát jsme něco podobného už zažili.
Otázkou je, co právě nyní opravňuje k optimismu. Co se doopravdy změnilo, aby šance na mír byly vyšší než dříve. A především, může změnit situaci pád Saddáma Husajna a zvýšená americká přítomnost v oblasti? Palestinští radikálové ztratili jediného otevřeného stoupence. Po pravdě řečeno obě strany však byly spojeny spíše symbolicky.
Co se týče změny strategické situace na Blízkém východě, Izrael může mít nyní větší pocit regionálního bezpečí. Americký prezident pak dává najevo, že po Iráku zaměří pozornost právě na izraelsko-palestinský problém.
Na druhé straně už tu byly v minulosti lepší předpoklady, a přesto se dosud nikdy nepodařilo dojít k cíli. V okamžiku, kdy se začalo hovořit o tom, kdo bude mít kontrolu nad Jeruzalémem, všechny kompromisní záměry zapadly a nastoupil nemilosrdný střet o historické symboly.
