Tímto mimořádným opravným prostředkem chce dosáhnout snížení svého trestu.
"Spis je v současné době u nás. Bylo podáno dovolání a také stížnost, která se týká nákladů spojených s obhajobou," uvedl Vladislav Šlapák z Vrchního soudu v Olomouci. Zhruba do měsíce by měly materiály případu putovat ke Krajskému soudu v Brně. Odtud pak k Nejvyššímu soudu v tomtéž městě. Rozhodnuto o dovolání bude v horizontu měsíců.
Velikovská chce se svojí právničkou Hanou Marvanovou dosáhnout snížení trestu na základě faktu, že ji manžel dlouhodobě týral. Snaží se dokázat, že nešlo o chladnokrevnou vraždu, ale o obrannou reakci zoufalého člověka.
Velikovská svého muže zabila dvěma výstřely do hlavy z bezprostřední blízkosti. Tvrdí, že ve chvíli, kdy se spolu o zbraň prali.
Nebyla to náhoda, tvrdí soud
"Soud případ posoudil jako vraždu. S tím nesouhlasíme, protože podle mě nebylo prokázáno, že paní Velikovská měla v úmyslu zabít," je přesvědčena Marvanová.
Soud uznal, že se u Velikovské projevil syndrom týrané ženy. Přijal také její obhajobu, že si zbraň sehnala, aby se mohla útokům svého muže bránit. Střelbu už ale nevyhodnotil jako nešťastnou náhodu.
"O nedbalostní čin jít nemůže, protože obžalovaná použila ostře nabitou zbraň směrem na hlavu," uvedl předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci Vladimír Rutar, který věc řešil.
Velikovská, jejíž případ rozvířil diskuse o týraných ženách, už jednou snížení trestu dosáhla. Vrchní soud ji loni poslal do vězení na deset let. Nejvyšší soud ale rozsudek zrušil na základě podaného dovolání. Letos v lednu v novém procesu Vrchní soud ženě vyměřil sedmiletý trest. A Velikovská opět podala dovolání. Je tedy možné, že případ ještě zdaleka nekončí. Velikovská svého manžela zastřelila v květnu 2005. Použila na to pistoli, kterou si půjčila. Se sousedy pak místo činu uklidila a zabalené tělo předala bezdomovcům. Ti ho měli za pár lahví alkoholu zakopat.
Neudělali to a mrtvolu v pokročilém stádiu rozkladu za deset dní objevil kolemjdoucí v lese za vizovickým nádražím. "Lituji toho, co jsem udělala, ale smrt manžela pro mě byla po dvaceti letech vysvobozením," řekla už dříve Velikovská.
Uvedla, že musela oznamovat svému muži například odchod na toaletu. Opakovaně taky čelila jeho fyzickým útokům.
