Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zastavme slévání Evropy kvalitní ústavou

  11:17aktualizováno  11:17
Diskuse o evropské ústavě nabývá nové dynamiky. Jedna z nejvíce evropeistických zemí, Německo (vědoma si své historické odpovědnosti), se na půl roku dostala do čela Evropské unie. Tato země má v čele političku ze své nejvíce evropeistické strany, z křesťanskodemokratické CDU.

Václav Klaus: Maastrichtská smlouva přehodila výhybku od integrace suverénních států k nadnárodnímu svazku | foto: David PortMF DNES

Není divu, že se kancléřka Merkelová pokouší něco udělat. Pokusme se to uvést do potřebných kontextů.

Evropeisté již padesát let - od Římských dohod z března 1957 (a leckteří z nich ještě déle) - chtějí "ever-closer Europe", tedy stále těsnější, stále propojenější, stále více jednotnou, stále více "harmonizovanou" a "standardizovanou", stále více shora řízenou, regulovanou a koordinovanou Evropu, ve které by základní jednotkou nebyl historicky vzniklý národní (nebo kolem dominantního národa vzniklý) stát, ale supranacionální evropská organizace (dnes ve verzi Evropské unie).

V posledních stoletích obvyklý evropský model "občanstát", který na našem kontinentě umožnil vznik demokracie a občanských práv, by měl ustoupit ve prospěch modelu "člověk-nadstátní orgán", který demokracii a občanská práva zařídit nemůže, protože míří k postdemokracii a lidským právům. To je zcela odlišný model společenského uspořádání a politického systému, než na jaký jsme zvyklí.

Mlčící většina občanů jednotlivých evropských zemí, málo hlasitá, málo artikulovaná, zcela podceňující probíhající změny (protože formální fasáda státu ještě existuje, i když už je vnitřek zásadně přestavěn) dosud nepředložila jasnou a srozumitelnou alternativu. Ta nemůže být ničím jiným než na mezivládní bázi postavenou přátelskou, vzájemně výhodnou spoluprací evropských států (proto moje již dva roky stará myšlenka OES neboli Organizace evropských států).

V dnešní Evropě bohužel dochází k téměř učebnicovému jevu: malá, organizovaná, velmi silně motivovaná skupina evropeistů vítězí nad stamiliony lidí, kteří se stále ještě domnívají, že o nic zásadního vlastně nejde. Výsledkem je dnešní Unie.

Proces prohlubování integrace probíhá pomalu, po malých krůčcích, proto téměř nepozorovaně, po celých uplynulých padesát let. Věci původně zcela a výlučně v kompetenci států se nejdříve stávají "kompetencí sdílenou", aby se následně staly "kompetencí unijní".

Tento proces, který jsem jednou v Bruselu nazval "plíživou unifikací", což vedlo k vášnivé debatě v české Poslanecké sněmovně, má nepochybně svá zrychlení a skoky vpřed i své zastávky a zpomalení, ale žádné skutečné brzdy a bariéry nemá.

Výsledkem je to, že i bývalý německý prezident (a člen německého Ústavního soudu) Roman Herzog ve svém článku ve Welt am Sonntag z 15. ledna říká, že osmdesát procent veškeré německé legislativy přichází dnes z Bruselu. Lidé v Evropě to nevědí. Občas však dojde nejen k plížení, ale i k velkému skoku vpřed.

Nejznámějším příkladem v dohlédnutelné minulosti je maastrichtská smlouva z roku 1992, která zásadním způsobem přehodila výhybku od integrace suverénních států k nadnárodnímu svazku. Pro ty méně zasvěcené připomínám, že i navenek došlo ke změně v názvu od ES (Evropských společenstev) k EU (Evropské unii).

Kdo tyto symbolické věci podceňuje, měl by si vzpomenout na naši nechvalně proslulou pomlčkovou válku, kdy šlo o to, jestli se budeme jmenovat republika Československá, nebo Česko-Slovenská. Důsledky této zdánlivě nevinné věci všichni známe a já dodávám, že jsem se právě při pozorování tohoto sporu (počátkem roku 1990) začal prvně v životě obávat o společný stát.

Smlouva, tentokráte nikoli spojená s nějakým místem, ale o ústavě pro Evropu, není ničím jiným než pokusem evropeistů o podobný skok vpřed. Je paradoxní, že práce na ní byly spuštěny takzvanou Laekenskou deklarací, která říkala: V něčem jděme dále, v něčem naopak zpátky. Vzniklý text byl zcela jednoznačný a jednosměrný. Bylo to jen a jedině "více a dále", a "blíže a těsněji".

Otázkou je, zda rozumná cesta do budoucna vede přes každodenní snahu o blokování plíživé unifikace, za našimi zády nepřetržitě prováděné evropskými politiky a úředníky, nebo zda je možné jednou provždy (či aspoň nadlouho) definovat optimální rozdělení národního (státního), sdíleného a unijního (komunitárního) formou nějakého dokumentu, který se může a nemusí jmenovat ústava.

Krátkodobá minimalizace ztrát plynoucích z prohry vede k cestě první. Druhá cesta, sázka na riskování, plynoucí z dnešního velkého předefinovávání kompetencí a metod spolupráce, je odvážná.

Dá se v ní více vyhrát, ale i více prohrát. Přesto jsem pro cestu druhou. Tento dokument by ale musel být úplně jiný než ten, který zamítla referenda ve Francii a Holandsku.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Kolem poloviny studentů na školách ve městě Drammen má jiný mateřský jazyk než...
Učitelé mají smůlu. Víc než miliarda z kariérního řádu půjde na inkluzi

Velká část peněz určených na neschválený kariérní řád, konkrétně více než miliarda korun, poputuje nakonec příští rok na inkluzi. V úterý o tom podle zjištění...  celý článek

Dálnice D49 Fryšták - Lípa I. a II. etapa
Silničáři plánují dálnici kolem Zlína, lidé z Kostelce požadují tunel

Ačkoliv se silničářům stále nedaří spustit výstavbu dálnice D49 z Hulína do Fryštáku, plánují už také její pokračování do Lípy, při kterém má vzniknout i nový...  celý článek

Doprava u vjezdu nového dálničního úseku D11 přes Kukleny v Hradci Králové je...
D11 stáhla kamiony ze „silnice smrti“, na kraji Hradce je klid před bouří

Dopravní situace v Hradci Králové-Kuklenách u vjezdu na nový úsek dálnice D11 připomíná klid před bouří. Podle místních je jen otázkou krátkého času, kdy ulici...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.