V Zubří se dokonce proti stěhování začaly šířit letáky, podle nichž jsou postižení lidé ze Zašové nebezpeční. Radnice nakonec místním ustoupila a stěhování zamítla. Kraj proto musí hledat pro handicapované jiný domov.
Přečtěte si, proč část Zubří lidi s postižením nechtěla |
Sto jedenáct uživatelů Domova pro osoby se zdravotním postižením Zašová prý k obci patří stejně jako další stovky obyvatel Zašové a nikoho by nenapadlo přemýšlet jinak.
"Bereme místní kluky z Domova jako normální součást našeho života. Nemáme s nimi žádné problémy a jsme na ně zvyklí, běžně tu chodí po vesnici," říká Jaromír Krčmář, ředitel základní školy. "Myslím si, že stejný názor má drtivá většina naší obce."
Nenávistný leták namířený proti handicapovaným lidem s nepravdivými informacemi, který odpůrci stavby domků pro postižené vyvěsili v Zubří.
Domov se nachází od školy jen pár metrů. Místní děti se s jeho klienty potkávají denně. "Vždycky se pozdraví a mávají na sebe. Nikdy jsem se nesetkal s agresivitou," podotkl Krčmář. Se základní školou Domov spolupracuje. Jeho klienti využívají tělocvičnu a pořádají společné sportovní turnaje.
"To, že se žáci potkávají s handicapovanými, má zásadní význam i pro naše děti a jejich schopnost sociálního cítění. My je učíme pochopit, že jsou mezi námi i lidé s postižením a že se k nim musíme umět chovat a respektovat je, i když jsou trošku jiní," vysvětluje Krčmář. Každý den chodí obyvatelé Domova nakupovat do místní samoobsluhy. Prodavačky jim s nákupem pomáhají a zboží vybírají společně.
Agresivní a zloději? To myslíte vážně?
"Nikdy s nimi žádný problém nebyl. Že by byli agresivní nebo kradli? To myslíte vážně? Nikdy se nic takového nestalo," reagovala Ludmila Macháčková, majitelka potravin.
"Známe je a víme, jak se k nim chovat. Ale jak se k nim budou chovat cizí lidé, když se přestěhují? Nebudou je znát. Chápu, že ty prostory jsou nevyhovující. Nechápu ale, proč se mají už tak nešťastní lidé ještě někam stěhovat. Podle mého názoru nežijeme jen v ekonomické, ale i v morální krizi," rozčílila se Macháčková.
Obavy o sousedy mají i prodavačky z cukrárny. "Říká to hodně lidí, měli by tu zůstat. I pro ně by to bylo lepší, tady jsou doma a nikomu nevadí. Mně by bylo smutno, kdyby tu nebyli," říká Milada Konvičná.
"Jsou šikovní a klidní. Chodí k nám nakupovat často. Jen mi dělalo problém, že mi hned začali tykat," smála se prodavačka.
Lidé zdůrazňují to, že pokud k přestěhování dojde, lidé z Domova musí mít zajištěnou pomoc a dohled. "Když jim vyřizujeme občanské průkazy, vím, že většina z nich se neumí podepsat. Musí jim někdo pomáhat," upozornila místní matrikářka Eva Krčmářová.
