Na dostihový ovál ve Slušovicích prší a po jeho okraji vyklusává pár jezdců na koních. Je pondělí ráno na konci října 2010. Kdysi slavné závodiště je jinak pusté. A nejen to.
Každý druhý obchod v okolí je zavřený a budí smutný dojem zašlé slávy. Včetně kultovní budovy Sud. Po široké cestě kolem dostihového areálu občas projede auto. Jen některé zastaví.
Dostihový život se do Slušovic postupně vrací, Sud je od požáru tamní diskotéky zavřený.
"Vzpomínám si, jak se tady nedalo vůbec projet, když se pořádaly dostihy a burzy. Byl jsem tady několikrát s dědečkem jako pětileté děcko, kupovali jsme banány a oblečení," vypráví Petr Vajdík, který pracuje ve zdejším obchodě s motorkářským příslušenstvím a právě venku kouří.
SYMBOLY SLUŠOVICDostihy - V roce 1982 vzniklo ve Slušovicích závodiště pro koně. Na dostihy sem přijelo i přes 50 tisíc lidí. Konalo se dvanáct dostihových dnů ročně. Dnes tato tradice opět ožívá. Burzy - Konaly se i při dostizích a byly možná ještě větším lákadlem než závody koní. K dostání bylo vše, co nebylo v klasických obchodech. Gorbačovka - I tak se říkalo čtyřproudové cestě z Lípy do Slušovic. JZD ji postavilo za tři měsíce a dodnes v ní není moc děr. Aut na ní ale ubylo. Sud - Výrazná stavba na závodišti. Dnes stejně jako celý areál jen připomíná zašlou slávu. Po požáru na diskotéce je zavřený. Dům potravin - Vyrostl v centru Zlína. Budově plné obchodů ale nikdo neřekl jinak než U Čuby. Postavilo ji totiž JZD. |
Byly tu zlaté časy, vzpomínají místní i ti z okolí
Město tady působí jako Dawson opuštěný zlatokopy. Rezivějící reklamy, chátrající budovy. A že tady zlaté časy byly, to vědí všichni místní i ti z širokého okolí.
"Za Čuby to vypadalo jinak. Teď odsud odcházejí lidé i firmy. Až tady za pár roků nezůstane nikdo," říká smutně Vajdík a típá cigaretu.
"S obchody je to hrůza. Vlastně tady máme jen dvoje potraviny. A kultura? Škoda mluvit. Naštěstí Zlín je blízko," přidává se Iveta Škabrahová.
Z tohoto úhlu pohledu se vše vrací do normálu. Už není Zlín u Slušovic, jak se v osmdesátých letech říkalo. Změna pořadí ale nenastala závratným vzestupem Zlína, ale strmým pádem Slušovic po krachu impéria agrárníka Františka Čuby.
"Teď je tady mrtvo. Tehdy se na dostihy sjelo i 50 tisíc lidí. Čuba sem lákal lidi na burzy. Dneska všichni sedí doma," posteskla si Škabrahová. Ale to už ji volala majitelka obchodu, kde pracuje.
Opodál v železářství vybírali zboží dva zákazníci. Pracovat ve Slušovicích je balzám na nervy, napadá mě. Ale když zapředu řeč s prodavačkou Marii Elšíkovou, iluze jsou pryč.
"Jsme teď podhorská vesnice," říká a vzápětí vytahuje zpod pultu knížku, ať si ji prý přečtu, že mi ji věnuje. Jmenuje se Hon na Slušovice a na její obálce je fotografie Františka Čuby.
Slušovice zlikvidovala politická objednávka, říká ČubaPromluvil po 20 letech |
Zrušené kino, koupaliště a kultura nulová
"Napište, že je ve Slušovicích bordel," nadává majitel obchodu Jaromír Zimmermann a jmenuje další současná negativa. Od zrušení kina, koupaliště přes zúžení důležitých cest až po nedostatek sportovišť a téměř nulový kulturní život. Ironicky dodává, že lidovci na slušovické radnici ve městě zařídí maximálně výměnu měděné střechy na kostele.
"Já jsem za Čuby nebyl v tom jejich kolchozu, ale dneska je to mnohem horší, než bylo. Oni měli strategické myšlení," je přesvědčený obchodník Zimmermann.
Život se vrací na závodiště
Jedním z mála pozitiv je to, že se na závodišti opět pořádají dostihy. Byť je jich jen několik za rok. Centrum města, lze-li tak kostel s malým náměstíčkem nazvat, už vypadá o něco lépe než opuštěné okolí závodiště. Lidí je tady víc, ale působí apaticky. Jako by se jim už vzpomínání na tatíčka Čubu omrzelo.
A čekat na jeho návrat?
"Nevím, jak na tom je. Ale asi má jiné starosti," říká osmdesátiletá Marie Hrbáčková a šourá se deštěm k domovu. "Tehdy to tady bylo stokrát lepší," utrousí vysoký muž a jde dál. O své pocity se jako mnoho dalších dělit nehodlá.
Výjimkou je Jarmila Čápová, která ve slušovickém agrokombinátu pracovala sedmnáct let. U počítače i v ubytovně. "Uměli se o lidi postarat. Nikdo se nemusel bát o práci, jezdili jsme na rekreaci. Bylo to lepší než dnes," myslí si Čápová. "Teď tady zdechl pes," dodává.
Na centrum Slušovic mezitím stále padá déšť. Leskne se i cedule na místní prodejně, kolem níž lidé chodí. Stojí na ní: Nákupní středisko, 1973-1974, gen. dodavatel -JZD Slušovice. Vypadá to ale, že ani sebevětší slejvák zašlý lesk městu nevrátí.
