Byl to neobvyklý bod programu primátora Jihlavy. Začal setkáním před branou Ústředního hřbitova. Na prvního muže krajského města čekal badatel Vilém Wodák. Ten má pečlivě zmapováno, kde jsou pohřbeni čestní občané města, kteří chybějí na oficiálním seznamu magistrátu. Mezi zapomenutými je i několik primátorových předchůdců, kteří kdysi vedli jihlavskou radnici.
Náhrobní deska nad hrobem Fritze Popelaka, jednoho z bývalých jihlavských starostů.
Po boku Viléma Wodáka stál to ráno před primátorem i student Roman Dáňa. Oba badatelé se před časem potkali náhodou v archivu. A rozhodli se, že vlastnoručně očistí neudržované náhrobky význačných a "utajených" osobností.
Pomůcky k tomu mají jednoduché – kbelík, velký rejžák, malý kartáček na zuby a vodu. "Máme jich očištěno asi dvacet, před námi je ještě hodně práce," řekl primátorovi Wodák.
Dlouho neznámý a zapomenutý seznam čestných občanů objevil letos Petr Dvořák ve staré matrice měšťanů. A Vilém Wodák se podílel na zveřejnění soupisu, který leží v okresním archivu. Je na něm 67 jmen. Těchto sedmašedesát zapomenutých osobností získalo ocenění v letech 1825 až 1918.
Čestné občanství bylo nejvyšší městské vyznamenání
"Tady má hrob Johann Merta," ukázal Wodák Vymazalovi místo u vchodu do hřbitova. A pokračoval: "Byl starostou Jihlavy v letech 1871 až 1874. Získal rytířský kříž řádu Františka Josefa a byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Mährentreu."
Hrob vypadá zachovale, je ale třeba opravit jeho okolí a zastřihnout přebývající zeleň. To některá místa posledního odpočinku čestných občanů jsou mnohem zanedbanější.
"Bylo několik starostů Jihlavy, kteří později dostali čestné občanství. Šlo o největší vyznamenání, které jim město mohlo dát," sdělil Vilém Wodák, který hroby utajených osobností primátorovi ukázal.
Nad hrobem čestného občana Edmunda Prusika ukradli zloději před deseti lety nádherný bronzový kříž.
Po starostu Mertovi přišel Vymazal k hrobu lékárníka Vinzenze Inderky, který vedl město v letech 1904 až 1918. Čestné občanství mu bylo uděleno k padesátinám před Vánocemi roku 1904. Později získal i řád Železné koruny III. třídy.
Inderka chybí na oficiálním seznamu čestných občanů. "S tím je třeba něco dělat, ale v případě úprav hrobových míst se musíme nejdříve zkusit spojit s jejich rodinami," poznamenal primátor Vymazal. U Inderkova hrobu je rozbitý jeden z krytů na svíčky a některé nápisy nejsou příliš čitelné.
Ještě horší čitelnost - přesněji řečeno nečitelnost - nápisu je na náhrobku starosty Viktora Kousala. Ten stál v čele jihlavské radnice do své smrti v roce 1936.
"Lidé kolem tohoto náhrobku chodí a vůbec nemají možnost si přečíst, že je zde exstarosta pochován. Zasloužil by si aspoň obnovení nápisu. Mohlo by to zajímat sociální demokraty, protože on byl také sociálním demokratem," poznamenal badatel před členem ODS Vymazalem. Ten se jeho poznámce usmál.
Tady leží štědrý mecenáš, takový jihlavský Baťa
Další zastávkou na ranní procházce byla velká rodinná hrobka helenínského továrníka Carla Löwa. "Byl to v roce 1917 nejmladší čestný občan Jihlavy. Velký zaměstnavatel a štědrý mecenáš, takový jihlavský Baťa," přirovnal Vilém Wodák. Ani jméno Löwa není na magistrátním seznamu.
Honosně vyhlížející a rozlehlé místo jeho posledního odpočinku s kamennou lavičkou a zábradlím už začínají narušovat kořeny okolních stromů. Hrobka by potřebovala údržbu, příbuzní už sem zřejmě nechodí.
"Jak děláme různé turistické stezky, tak bychom jednu mohli udělat i zde s důrazem na tyto osobnosti," uvažuje za chůze primátor Vymazal.
Jeden z hrobů na jihlavském Ústředním hřbitově.
Dalším dočasně opomíjeným mužem z nalezeného seznamu je kavárník a radní města Rudolf Simader. Kofeinové potěšení dopřával svým hostům v domě, kde dnes na náměstí sídlí restaurace Bohemia. Čestné občanství získal roku 1918.
"A tady jsme s Romanem čistili náhrobek nedávno. Už na něm nebylo nic vidět," ukázal na další místo Vilém Wodák. Jsou tam pohřbeni hned dva čestní občané najednou, Karl a Edmund Prusikovi. První byl radní, druhý archivář. "Měli tady i nádherný bronzový kříž, který se ale asi někomu hodil. Zmizel někdy před deseti lety," doplnil badatel.
K tomuto hrobu už evidentně žádní pozůstalí nejezdí. Zmizelý kříž není jediným následkem drzosti zlodějů. Někteří se dokonce pokoušeli vytrhnout z mramoru železná madla. Naštěstí jsou tak dobře ukotvena, že sběrači kovů neuspěli.
Vilém Wodák je také přesvědčen, že na současném oficiálním soupisu magistrátu je jedno jméno uvedeno omylem. Jedná se o Emericha von Skowronského, ředitele c. k. tabákové továrny v Jihlavě.
Badatelé vlastními silami náhrobek zpět nepostavili
"Není to uvedeno v jeho obsáhlém nekrologu, což tehdy bylo zvykem. Není to ani na náhrobní desce, což si tehdy nechávali dělat. Jeho jméno chybí i v tom nově nalezeném seznamu," vysvětlil Vilém Wodák. To ale podle něj nic nemění na tom, že Skowronsky byl významná osobnost Jihlavy v devatenáctém století.
A nezaslouží si, že má na hřbitově povalený pomník. "My s Romanem ho nejsme schopni vlastní silou postavit zpátky," posteskl si badatel. Primátor Vymazal uznal, že je potřeba rychlá náprava.
Zloději či vandalové se podepsali i na rodinné hrobce staré jihlavské patricijské rodiny Leupoldů z Löwenthalu, která je ve městě zmiňována už v patnáctém století. Je v ní pochován i starosta Peter Ernst Leupold z Löwenthalu. Město řídil v devatenáctém století s jednou přestávkou celkem patnáct let. Nosil i rytířský kříž řádu Františka Josefa. Jeho náhrobní deska byla poničena a následně zmizela.
Primátor Vymazal u tohoto hrobu jen nechápavě kroutil hlavou. A pak se ještě dozvěděl, že na oficiálním seznamu chybí i jeho předchůdce Fritz Popelak, který byl prvním mužem města na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Popelak vítal před 120 lety na jihlavském nádraží významného státníka Ottu von Bismarcka.
"Zrovna jeho náhrobek pod naším rejžákem nedávno prokoukl, co říkáte?" pochlubili se oba badatelé. Popelakův hrob je teď díky jejich očistné kúře lehce k poznání. "Před námi na ten náhrobek nikdo nesáhl možná sedmdesát let," dodali.
Oba následně posmutněli u torza hrobky čestného občana Franze Tertsche. Jméno tohoto radního a šéfa městské spořitelny sice na oficiálním seznamu radnice je, hrobka se mu ale už rozpadla. "Prý hrozila zřícením a ohrožovala bezpečnost, tak leží rozebraná támhle u zdi," ukázal Vilém Wodák.
Podle něj Jihlava hodně dluží také Johannu Adolfu Tomaschekovi. Tento profesor rakouských právních dějin má ve Vídni svoji ulici. V rodném městě je ale stále opomíjený. "Třeba Ottův slovník naučný mu věnuje poměrně dlouhou pasáž, což už samo o sobě o mnohém svědčí," poznamenal badatel.
Primátor Jaroslav Vymazal si prohlédl i skupinu hrobů v působivém rondu, kde je v půlkruzích pochováno hned několik starostů a čestných občanů.
Rondo bylo jedno z reprezentativních míst jihlavského Ústředního hřbitova, kde jsou náhrobky řady významných a bohatých Jihlavanů. "Rondo zahrnuje asi 350 hrobů. Počet zemřelých, kteří zde odpočívají, je ale podstatně vyšší," sdělil Wodák.
Na konci poznávací vycházky primátor potvrdil, že se zasadí o návrat zapomenutých čestných občanů na oficiální seznam Jihlavy. "Máme dluh vůči minulosti, úcta člověka k člověku tady hodně utrpěla," uvedl Vymazal. Chápe, že jedním z důvodu zapomenutí na čestné občany asi je, že město bylo dřív německé.
"Přesvědčil jsem se, že čestných občanů máme skutečně víc, než je na seznamu. Ty ověřovací práce už naplno běží. Společnost by si měla vážit lidí, kteří pro město něco udělali. Historie nejsou jen domy a kostely, ale především lidé," dodal Vymazal. Úředníci z magistrátu podle něj teď využijí i znalostí Viléma Wodáka. Ten je ke spolupráci připraven.
"Kdo se neumí postarat o své mrtvé, ten se neumí postarat ani o živé," dodal badatel.
Jihlavský Ústřední hřbitov je jedním z největších v republice. Leží u výpadovky na Pelhřimov. Pochovány jsou na něm desítky významných osobností Jihlavy.
