Výzkum vědců z chemické fakulty Vysokého učení technického v Brně připomíná kultovní televizní sci-fi seriál Návštěvníci. Vedoucí vývoje hydrogelu Lucy Vojtová pobaveně přiznává, že tato jejich látka se i vzhledem podobá zázračným rosolovitým amarounům, které seriálovým návštěvníkům z daleké budoucnosti "uvařily" jakékoliv jídlo.
Hydrogel z laboratoře Lucy Vojtové má sice jiné, nicméně přece jen těžko uvěřitelné schopnosti. Chemici mu pracovně říkají lepidlo kostí. "Naše lepidlo je vlastně speciální hydrogel, který vstříkneme injekcí ke zlomenině, takže poškozenou kost okamžitě obalí, zafixuje a za několik vteřin ztuhne," vysvětluje Vojtová.
Brněnský hydrogel může kromě toho tvrdnout anebo se naopak v lidském těle rozpustit přesně tak rychle, jak ho vědci naprogramují. Je to originální česká metoda léčby zlomenin, kterou si chemici po dokončení výzkumu hodlají nechat patentovat. "Dokončili jsme základní výzkum. Teď nás čekají klinické testy na zvířatech," upřesňuje Vojtová.
Gelové "lepidlo" kost spojuje a navíc i tiší bolest
Jedinečnost cesty, kterou si v léčbě zlomenin Vojtové tým zvolil, spočívá i v tom, že hydrogel může být obohacen o hojivé a utišující látky, speciální proteiny včetně těch, které obnovují růst kostí či chrupavek. Pacient by tak už například při zlomenině klíční kosti neměl trpět značnými bolestmi při sebemenším pohybu.
"Zpočátku se chceme zaměřit na sice drobné, ale velmi bolestivé, často tříštivé, zlomeniny, které se hojí jen obtížně anebo se neobejdou bez zpevňujících šroubů," dodává chemička.
Brněnská léčba zlomenin není jen neinvazivní a velmi šetrnou metodou. Nepočítá ani s další operací, kdy je nutné z lidského těla poměrně složitě vyjmout všechen kov, který roztříštěné kosti při jejich srůstání zpevňoval. Gelové "lepidlo" se po vyléčení v těle pacienta jednoduše rozloží na neškodnou vodu a oxid uhličitý. "Odpadne tedy všechno, co je pro pacienta nepříjemné a pro ortopeda dost namáhavé, řezání a pilování," míní Vojtová.
Vědkyně odhaduje, že zlomeniny lidských kostí by se mohly začít léčit novou metodou asi tak do deseti let. Nové léčebné postupy podléhají totiž přísnému testování spolehlivosti a také zkoumání případných vedlejších účinků. "Jen klinické testy na zvířatech nám zaberou pět let," odhaduje chemička.
