Hrozivě bouřící a nezvykle načervenalé Labe, které se s velikým rámusem valí přes pardubické zdymadlo nebo známý hradecký jez Hučák, je pro obyvatele krajských měst spíše atrakcí než nějakým strašákem nebo vzpomínkou na 9. červenec roku 1997, kdy Labe naposledy páchalo ve svém okolí velké škody.
Ovšem to už je 16 let. Nyní, když v Podkrkonoší voda zabíjela, v Jaroměři strhla pilíř mostu a vytopila domy v Rudníku či Horním Maršově, je v obou metropolích až nezvyklý klid.
"Situace jako v roce 1997 se už nemůže opakovat," uklidňoval vodohospodářský expert a někdejší ředitel pro správu Povodí Labe Václav Jirásek.
Jeho slova navíc potvrzují další. Podle náměstka pardubické primátorky Michala Koláčka by Pardubice měly bez větších problémů zvládnout i stoletou vodu.
"V posledních letech se toho udělalo hodně. Město je velmi dobře proti Labi chráněné snad s jedinou malou výjimkou u Rosic. Tam by ovšem řeka zalila pouze louky, zahrádky a možná nějaké garáže," uvedl Koláček, který v posledním desetiletí měl protipovodňová opatření na starosti a je tomu tak i dnes.
"Obecně se dá říct, že více městu hrozí takzvané vnitřní vody než právě řeky. I do těchto věcí, které se týkají kanalizace, jsme však investovali a snažíme se dále dělat monitoring celého systému. Jasné ale je, že v případě přívalového deště se těžko dá bránit zatopení ulic," doplnil Koláček, který byl u toho, když se v roce 2004 stavěla hráz u Brozan, val s cyklostezkou podél Labe nebo protipovodňové zídky podél Chrudimky.
S nimi souvisí i pořízení montovaných zábran, které by případně vyrostly třeba v okolí Bubeníkových sadů.
"Zdi jsou postavené většinou ze tří kovových polí. V blízkosti ulice U Kamenné vily je postavená nejvyšší devítipolová hráz. Postavit jednu bariéru trvalo mezi pěti až deseti minutami. Kolem Bubeníkových sadů jsme měli vše postavené za dvě hodiny," uvedl před lety při protipovodňovém cvičení Luboš Gregor ze Služeb města Pardubic.
