Život mu zachránil zapalovač, kapesní nůž a plechovka od limonády, kterou našel mezi stromy. "Hlavně jsem se potřeboval zahřát, napít a najíst," vypraví Zdeněk Buček. V plechovce převařoval vodu z Dyje, dřevem raději šetřil. Shánění potravy bylo složitější.
"Snědl jsem šneka, žížalu, užovku a ropuchu. Nejlepší byla užovka," vyjmenovává menu z opuštěného ostrůvku. Maso si opékal nad ohněm, díky noži zvládl všechna zvířata vykuchat.
"Poslal bych tam ty modelky, co pořád hubnou. Zajímalo by mě, jak by se jim to líbilo," dodává.
V Podivíně, kde žije, mu teď pravděpodobně nikdo neřekne jinak než Robinson. V pátek si chtěl zkrátit cestu z Břeclavi domů. Desetikilometrová "procházka" do Podivína tak trvala skoro čtyři dny. Před povodňovou vlnou Bučka varoval hajný, kterého cestou potkal. Obrátil se tedy nazpět k Břeclavi.
"Chybělo mi asi tři sta metrů k dalšímu kopci. Kdybych uměl rychleji utíkat, byl bych v pohodě," popisuje rychlost záplavy vyhublý muž. Rozvodněná Dyje jej uvěznila na sto metrů dlouhém a třicet metrů širokém ostrůvku v Kančí oboře.
"Největší vztek jsem měl, když nade mnou přelétal poměrně nízko vrtulník. Hodil jsem na oheň listí, aby hodně kouřil. Ale vítr se obrátil a všechen kouř šel do lesa mezi stromy," vzpomíná Buček. Nakonec jej objevili lesáci na nafukovacím člunu.
Teď se na doporučení lékaře snaží jíst lehká jídla a hodně pít. "Musím se hlídat. Mám chuť vyjíst celou lednici i se světlem, ale je mi jasné, že to není dobrý nápad," směje se zachráněný Robinson.
