Čemu normální člověk říká solidarita? No přece podle Tří mušketýrů, že všichni za jednoho. Vracíme se tedy ke klasické moudrosti. I nyní se však až příliš snadno nabízí varianta ušetřit tak, že se prostě nepřidá těm, kteří na to dost úpěnlivě čekají od listopadového převratu.
Jistě, žádné řešení nebude dokonalé. Kdo je současně kuřák a majitel silného vozu, dolehne na něj solidarita o něco tíživěji, ale pořád je to spravedlivější řešení než ubrat učitelům nebo lékařům, zjednodušeně řečeno státním zaměstnancům s nejvyšším vzděláním a poněkud mizernými příjmy.
Jásot by však neměl být příliš předčasný. Onen Damoklův meč mají české vlády od nepaměti vždy nabroušen, takže když budou ministři chtít někde ušetřit pár miliard navíc, vědí, kam zajít. Tak jako středověký panovník, který v nouzi vždycky vtrhl na střádaly do židovského ghetta.
I v našem případě by to byli pořád ti samí otloukánci, kterým se ve volebních kampaních vždycky naslibovala hostina v království nebeském, a nakonec nedostali ani socialistickou kantýnu. Ani bránit by se nemohli. Jen ať si zkusí v ještě vlhké zemi třeba stávkovat. "Hyeny, které chtějí žít z povodňových mršin, neužiteční intelektuálové. Ještě sebrat by jim měli, bílým ručkám neupracovaným."
Stát by měl mít rezervy pro případ katastrof připravené samozřejmě předem. Jen naivka si může myslet, že během příštích pár let nepřijdou vždy nějaké další. Všichni však víme, jak to v životě chodí. Nakonec i vyspělejší země mají problémy.
Státní pokladna připomíná poněkud sklep vyklizený po povodni a řádně vypumpovaný. Nikde nic. I silný kuřák a vášnivý automobilista pochopí, že někdo následky téhle pohromy prostě zaplatit musí. Udělají-li to prakticky všichni, bude naše "utrpení" relativně snesitelné.
