Ministryně je pohoršena.
Pohoršení je pacientům nanic.
Platit ano. Ale ne dvakrát
Vybírání doplatků za lékařské služby je v 21. století úplně normální i v sociální Evropě. Všechno všem bezplatně si troufli slibovat kdysi jen komunisté – léky jsme proto pašovali ze zahraničí a peníze strkali lékařům v obálce do kapsy.
Doplácíme si teď i my, v zemi s téměř nejnižší spoluúčastí na světě: za léky, za plomby, za lázně.
Lékařská komora vydala i seznam ošetření, které pojišťovny neproplácejí a člověk si je může koupit ze svého: návštěvy lékaře o víkendech, snímek nenarozeného dítěte...
Je to zkrátka takový dezert po obědě, objednat si může, kdo chce. Kdo nechce, nemusí, bez dortíku po hlavním jídle hlady neumře.
I tisícovky za "zápisné" v ambulantní ordinaci měly být doplatkem za nadstandardní péči, kterou pojišťovna nezaplatí, a pacient(ka) si ji přesto touží dopřát.
Jenže...
Jak má pacient v bezplatném zdravotnictví poznat, za co si opravdu má (musí, může) připlatit a co už je pouhé odírání? Seznam v každé ordinaci přece nevisí. Jak pozná, zda lékař nezneužívá profesní převahy a nešálí ho? A není náhodou doplatek jen pokročilejším úplatkem? Nikdo z pacientů nezná přesně objem proplácené péče. Kdo z nás třeba tuší, jestli pojišťovna z jeho "daní" hradí tři ultrazvuky, nebo pět? Jestli si lékař nevyúčtuje u pojišťovny i zákrok, který nám prodá jako luxus? Zda perský koberec v ordinaci zařadit do kolonky "nadstandardní péče", nebo "zlodějna"? Je to stát, pojišťovny a lékařská komora, kdo nás především musí před šizením chránit. Stát přikazuje, kolik na zdravotnictví musíme dát. Pojišťovny nasmlouvávají lékaře a kontrolují je. Lékařská komora zase musí garantovat poctivost lékařů.
Pohoršení paní ministryně
Pohoršování si tedy paní ministryně může ušetřit na stranické schůze.
Lidem by stačilo, kdyby se ČSSD probudila, přestala nám blbnout hlavy "bezplatným zdravotnictvím" a začala dělat reformní pořádek. Ve zdejším Bezplatistánu se totiž našimi penězi nejen plýtvá, ale není na ně ani pořádně vidět.
Úřad peníze vybere, úřad peníze rozdělí. Ten, kdo vše platí, je pasován na nesvéprávného moulu.
A může se nám moulům pak někdo divit, že si ne všichni umíme poradit se smlouvou na luxus, kterou nám lékaři logicky nabízejí? Vždyť politici si naši nevědomost ve zdravotnictví hýčkají a vydávají ji za blaho.
Stát má říci, co je standard, a co už není. A patří vůbec ke standardu vyspělé lékařské péče oběd v nemocnici, když není dost peněz na nejnovější léky proti rakovině? Smí lékař, který má smlouvu s pojišťovnou, odmítnout pacienta, pokud si nechce objednat i "dezert"? Nejasná pravidla jsou eldorádem pro šizení a ponižují pacienty. Ponižují i ty lékaře, kteří nám nabízejí lepší péči a hrají přitom fér.
