Zápisník z výstav: Umrnění andělé, povídaví magistři a husté Silvestry v hotelu Jalta

Josef Chuchma obul pohodlné boty, hodil na záda batoh s čajem, fotoaparátem a zápisníkem a vypravil se coby víkendový pochůzkář po pražských fotografických výstavách. Konkrétně navštívil tři expozice, které jsou spjaty s Katedrou fotografie FAMU.

Galerie Velryba, uklizená v zadní části populární pražské kavárny a restaurace Velryba, se už léta nachází v dramaturgické péči FAMU. Její studenti ovšem mají od jara 2008 možnost prezentovat se ještě v jedné síni, totiž ve školní Galerii AMU (čili GAMU), která sídlí na Malostranském náměstí. Takto velkoryse otevřená náruč klade na tvorbu studentů fotografie značné nároky – jak kvalitativní, tak kvantitativní.

Z výstavy Marcela Steckera Menší andělé v Galerii Velryba

O výstavě

Marcel Stecker: Menší andělé

Kurátorka Helena Musilová. Galerie Velryba, Praha 1, Opatovická 24. Výstava trvá do 29. října 2010, otevřeno vždy v pondělí až v sobotu od 12 do 22 hodin, vstup volný.

Když se předloni otevírala GAMU, Marcel Stecker právě maturoval v nedaleké Střední průmyslové škole grafické v Hellichově ulici. V těchto týdnech Marcel Stecker, student FAMU, vystavuje samostatně právě ve Velrybě soubor Menší andělé. Pedagožka Katedry fotografie FAMU Helena Musilová napsala o studentovi přívětivý text prosáklý superlativy, který diváka připravuje na vizuální a instalační zážitek. Například: "Obraz své letošní klauzurní práce, tedy snímky nenápadných, často přehlížených předmětů, skrze něž je ale možné zažít vesmír – universum – v celé jeho jednotě a velikosti, měl Marcel v mysli jasně daný rok před klauzurami, a bylo obtížné nalézt ty správné předměty a ten správný způsob nasnímání, aby byla původní vize naplněna," píše Musilová a pak ve výkladu přesouvá ke snímkům připraveným pro Velrybu: "Fotografie je zhmotněním světla. A v případě vystavených fotografií světelné paprsky, odlesky či jeho prchavá stopa, dodávají prostým výjevům nádech transcendentna. Jsou jakousi barevnou analogií snímků jednoduchých předmětů z letošního jara. Nedílnou roli pro celkový charakter výstavy hraje prostor Galerie Velryba. Přeměna dispozic důvěrně známého prostoru galerie v nové, tajemné místo jakoby symbolizovala smysl umění samotného. Umožnit procítit nový, nadskutečný prožitek."

Z výstavy Marcela Steckera Menší andělé v Galerii Velryba

Tak vzhůru za transcendentnem! K tomu tady ovšem nejprve musíme přiblížit atmosféru a dispozici Galerie Velryba. Ta se nachází v podzemí, sestupuje se do ní po úzkých točitých schodech a první, na co po sestupu narazíte, je minipředsíňka se stolkem, nad nímž je většinou umístěno nějaké to slovo na úvod. A za tou minipředsíňkou panuje tma. Teprve když se pohnete směrem do oné tmy, čidlo spustí osvětlení. Nejde o nějakou "vychytanost", nýbrž o úspornost.

Konečně se tedy ocitáme mezi Menšími anděly. A nestačíme zírat. Ze dvou důvodů. Tím prvním je krotká kvalita nepočetného souboru, který není než školním cvičením, jehož zadání by mohlo být znít asi takto: nearanžované zachycení světelných atmosfér spatřených kolem sebe, ať v exteriéru, tak v interiéru. Dvě tři výsledné fotografie obstojí jak coby součást konceptu, tak sólově, protože vyzařují jemnou světelnou skladbu. Zbytek je pouze do počtu, postrádá potenciál být i pouhým pojivem v konceptuální stavbě. Druhým důvodem k zírání je technicky nedomyšlená kompozice výstavy – právě s ohledem na Galerii Velryba. To úsporné čidlo je dost zatracená věc. Když jste totiž ve Velrybě sami, zadíváte se do fotografií a nehýbete se, čidlo vypne osvětlení. Takže se musíte vrátit na místo, kde vás čidlo zaregistruje a galerie se znovu rozsvítí; tak je tomu na každé tamní výstavě. Jenže Stecker onu provozní otravnost ve Velrybě ještě umocnil: vystavěl v galerii projekční kabinu, ovšem tak, že jedno z (asi dvou) čidel nemůže žádný pohyb registrovat, takže si snímky v zadní části galerie nestačíte v klidu prohlédnout bez toho, aby světlo zhaslo. Celé je to daleko spíše parodie na výstavu než plnohodnotné autorské vystoupení.

Z výstavy Marcela Steckera Menší andělé v Galerii Velryba

V řádu toho je, že na letáčku k výstavě, který si můžete ve Velrybě vzít, autor odkazuje na své internetové stránky (www.marcel.stecker.cz), jež ovšem i několik dní před skončením Menších andělů neexistují. A Katedra fotografie FAMU nemá o výstavě na svých stránkách (http://foto.amu.cz) jedinou zmínku.

Řeknu to knihou

Nyní se přesouváme do již zmíněné Galerie AMU, kde jsou instalovány – rovněž pod kurátorským dohledem pedagožky Heleny Musilové - magisterské soubory studentů Katedry fotografie FAMU. Takovéto školní přehlídky, pokud se nejedná o přehlídky bilanční, o výběr z nejlepších absolventských prací za několikaleté období, nelze posuzovat "běžnými" kritérii, neboť hlavním účelem akce není ucelená výstava-výpověď instituce nebo tvůrčí skupiny, nýbrž zpráva o konkrétním školním ročníku, o sestavě autorů, které prvořadě spojuje docházka do téhož studijního oboru, nikoliv programová autorská shoda. Nicméně i z ročníkové přehlídky lze vyvodit, co škola od magistrů fotografie prakticky požaduje (úroveň teoretických prací posoudit nelze, ty k nahlédnutí nejsou).

Petr Krejčí: St John's Wood, 2009, digitální tisk

O výstavě

O pohledu. Magisterské soubory FAMU 2010 Absolventská výstava studentů Katedry fotografie FAMU. Kurátorka Helena Musilová.

Vystavující autoři: Vystavující autoři: Ondřej Bouška, Petr Krejčí, David Stecker, Jaroslava Šnajberková, Barbora Veselá.

GAMU, Galerie Akademie múzických umění v Praze, Hartigovský palác, Malostranské náměstí 12, Praha 1. Výstava trvá do 29. října, otevřena je vždy v úterý až v neděli od 10 do 12 a od 13 do 18 hodin; www.gamu.cz)

Pětice Ondřej Bouška, Petr Krejčí, David Stecker (toho neplést s Marcelem Steckerem z Velryby!), Jaroslava Šnajberková a Barbora Veselá se představuje jednak samostatnými díly na zdech GAMU, jednak autorskými knihami. Ty jsou pěkně rozloženy vedle sebe, každá má svůj pultík včetně jemných rukavic, které si máte navléknout k prohlížení. U všech magistrů je zřejmé, že škola je vede k "přemýšlení fotografií", k formulaci tématu, k průzkumu hranic fotografického jazyka. Plodněji se to projevuje právě v knižních výstupech, v nichž na svoji koncepci mají autoři příhodnější prostor. V soudobé umělecké fotografii se – velmi zjednodušeně řečeno – často preferuje úvaha nad médiem před "spatřením" skutečnosti, ať již tou skutečností míníme cokoliv. Koncentrovat takovou úvahu do jednoho či několika "nástěnných" obrazů způsobem, který by byl tématicky čitelný a obrazově silný, je totiž velice obtížné. Daří se to – alespoň v soudobé české fotografii – zřídka. Prostor knihy dovoluje více uvažovat a méně ukazovat, dovoluje vyprávět, než aby nutil "zjevovat".

Jaroslava Šnajberková: 77, 22.2.-7.5. 2009; 2010, lepená knížka, digitální fotografie

Jaroslava Šnajberková: 77, 22.2.-7.5. 2009; 2010, lepená knížka, digitální fotografie

Toto knižní vyprávění prostřednictvím fotek o nějakém procesu v průběhu určitého časového období vyhovuje celému bakalářskému kvintetu FAMU daleko spíše než "typická" galerijní díla. Snad s výjimkou Barbory Veselé, jejíž soubor Soft Material, soubor jednoduchých fotografií jemných (samo)doteků, v ničem nezaostává za její knihou-sekvencí Primrose Hill, právě naopak. Jaroslava Šnejberková snímala mladou ženskou tvář v průběhu dvou a půl měsíců a výsledných 77 fotek vystihuje metamorfózy tváře během takové každodennosti (včetně prázdna, kdy model v daný den nebyl k dispozici). Takováto časosběrná typologie není samozřejmě ničím objevným, ale je přijatelnější než autorčina instalace se čtyřmi televizemi, přičemž na každé z nich ve smyčce běží záběr jiné postele – videa tohoto typu, to jsou hamburgery soudobého galerijního provozu. David Stecker připravil instalaci natolik rafinovanou, že bez ochoty a výkladu hlídajícího kustoda jste ztraceni. Na světlocitlivou vrstvu, nanesenou na tři plátna, promítá fotografie, které po zhasnutí zanechávají na oné vrstvě stopy; potíž je mj. v tom, že jak se výstava blíží ke konci, zobrazovací schopnost světlocitlivé vrstvy slábne a celá ta instalace se ztenčuje do demonstrace, co je také technologicky možné a zeslabuje autorův záměr vyjádřit kouzlo syntézy světla a času.

Barbora Veselá: ze souboru Soft Material, 2010, digitální tisk

Shrňme to: jako vcelku pravidelný návštěvník školních výstav tuzemských fotografických škol hodnotím tuto sestavu jako ucházející.

Z lepší společnosti

Závěrečná partie pochůzky bude jednoduchá a stručná. Nedávno otevřený prostor Fotograf Gallery, spojený s aktivitami časopisu Fotograf, představuje bezmála třicet let starý soubor tehdejšího studenta FAMU Jana Jindry (nar. 1962) Silvestry v hotelu Jalta (1982–1984). Hotel Jalta na Václavském náměstí byl jeden z mála podniků v socialistické Praze, potažmo v socialistickém Československu, kde se "děly věci", kde scházela "lepší společnost" a kam řadový občas sotva páchl. A kde se poslední den v roce "pařilo" na docela jiné úrovni než u TV beden s programem Československé televize a s tácy chlebíčků se žloutnoucím vlašským salátem.

Z cyklu Jan Jindra: Silvestry v hotelu Jalta (1982–1984)

O výstavě

Jan Jindra: Silvestry v hotelu Jalta (1982–1984)

Kurátor Tomáš Pospěch. Fotograf studio, Školská 28, Praha 1. Výstava trvá do 5. listopadu 2010, otevřena je vždy v úterý až v pátek od 13 do 19 hodin, vstup volný; www.fotografgallery.cz.)

"Jindra ve svých tvrdě flešovaných záběrech bez vizuálních příkras akcentuje spíše studenost a bezútěšnost, podobně jako Libuše Jarcovjaková, která ve stejné době o několik metrů dále fotografovala vyhlášený T-klub, kde se scházeli gayové a lesbičky," přibližuje výstižně specifika i kontext Jindrova cyklu kurátor výstavy Tomáš Pospěch. Zatímco nepsaným pravidlem českého dokumentarismu té doby bylo fotit při existujícím světle, na co nejcitlivější, a ještě převyvolávané, v důsledku tedy silně zrnité filmy, Jan Jindra si scény přisvětloval bleskem a ve svých dvaceti letech bez skrupulí ohlašoval nástup "nového" dokumentarismu, kterého příliš nezajímají etická a vizuální pravidla humanistického dokumentarismu ustaveného tvůrci okolo agentury Magnum.

V intencích obrazové přímočarosti jde instalace ve dvou sálcích Fotograf Gallery – černobílé zvětšeniny jsou jen tak přibité hřebíky ke zdi. Výstava Silvestry v hotelu Jalta (1982–1984) je nepopiratelnou ukázkou toho, jak na tehdejší FAMU v rámci školních cvičení vznikala nejen jiná obrazová kultura než byla ta oficiální, nýbrž se pod pláštíkem školy podnikaly sondy do jinak málo nebo vůbec reflektovaných vrstev společnosti.

Z cyklu Jan Jindra: Silvestry v hotelu Jalta (1982–1984)