Myslí-li si někdo, že americká politika je málo vyhrocená, může si pustit pár dnů starý záznam (zde) hádky konzervativní kongresmanky Michele Bachmannové a levicového senátora Bernie Sanderse. Bachmannová, přezdívaná "Královna Strany čajového dýchánku" (což je radikální konzervativní hnutí), se v televizi CNN střetla se Sandersem, který je pro změnu prvním kongresmanem za posledních šedesát let, jenž se otevřeně hlásí k "demokratickému socialismu". Debata to byla vzrušená, politik a politička si skákali do řeči, zkrátka podobné diskuse můžete snadno vidět i v Česku. Jistý rozdíl oproti tuzemské politice však byl přece jen zjevný.
Bachmannová, jinak opravdu konzervativní politička, mluví na jednom místě záznamu o potřebě podpořit střední třídu a zajistit více pracovních míst. Jistě, metody politických protivníků z Demokratické strany jsou pro ni neefektivním a nesprávným státním dirigismem. Ale i podle ní ekonomika potřebuje růst, aby se lidé měli lépe.
Začal jsem pátrat v paměti, kdy jsem slyšel o podpoře střední třídy a vzniku pracovních míst mluvit české pravicové politiky minulé vlády Petra Nečase či Miroslava Kalouska. Bylo to dlouhé pátrání. V ODS se alespoň kdysi tu a tam objevoval termín "soucitný konzervatismus", ale podle archivů ho Nečas naposledy použil někdy v roce 2010. Pak jako kdyby s Kalouskem společně získali pocit, že jim sama Prozřetelnost nařídila srazit zvýšením daně z přidané hodnoty zadlužení republiky, i když přichází z Evropy recese a ať to postihne občany jakkoli (soucit stranou, však oni to přežijí).
ODS: chladná strana
Aby bylo vidět, že nejde pouze o můj náhled, ocituji výrok nynějšího předsedy Občanské demokratické strany Petra Fialy z loňského prosince: "Jednou jsem Petru Nečasovi, když jsem ještě působil jako hlavní vědecký poradce na Úřadu vlády, řekl, že ODS působí jako "chladná strana". Jako strana, kterou zajímá rating, deficit, veřejnosti těžko pochopitelná čísla, ale ne problémy, jež trápí občany, její voliče. Dnes, když mluvím se členy ODS na různých místech republiky, uvědomují si totéž, ale volí ostřejší výrazy - "působili jsme jako arogantní strana, kterou lidé nezajímají." (Celý projev zde.)
Zda se Petru Fialovi podaří vrátit lidem pocit, že jím vedená ODS ve skutečnosti nekašle na blaho jednotlivců, je otázka. Ať se nám to líbí či nikoli, jde vlastně spíš o to, zda ODS vůbec nějakou šanci má.
Avšak projevovat zájem o osobní situaci lidí, včetně těch chudších - o tom by možná měli přemýšlet všichni ti, kteří se pohybují či chtějí pohybovat napravo od středu. Důsledky nezájmu totiž mohou být osudové - nemohu si pomoci, tento faktor stojí za českým politickým děním loňského roku a výpraskem pravicových stran v prezidentských i sněmovních volbách více, než se mnozí domnívají.
Republikáni: pochopit lidi
Diskuse v pravé části amerického politického spektra je v tomto ohledu poučná. Objevila se opět tento týden poté, co prezident Barack Obama v každoroční zprávě o stavu Unie prohlásil, že "nerovnost se prohloubila", a navrhl sérii opatření.
Republikáni návrhy demokratického prezidenta přirozeně kritizovali, nepostupovali však tak, jak jsme slýchali u českých pravicových politiků, tedy že problém vlastně neexistuje. "Situace příliš mnoha lidí se nyní zhoršuje... Skutečný problém, kterému nyní čelíme, je nerovnost příležitostí," řekla podle webu televize CBS republikánská kongresmanka Cathy McMorris Rodgersová s tím, že jde ovšem o důsledek Obamovy politiky.
Přinejmenším část republikánské strany dospěla k závěru, že pokud má mít její kandidát šanci v prezidentských volbách v roce 2016, musí oslovit mnohem více střední vrstvy - a to konkrétními návrhy, nikoli jen neustálým odmítáním přílišných zásahů státu. "Budeme muset nabídnout pozitivní platformu v mnoha různých oblastech - od přípravy na zaměstnání a práva na vzdělání přes záchrannou sociální síť až k zákonům o zaměstnanosti a regulaci životního prostředí," prohlásil dle webu Washington Post Oren Cass, který měl na starosti domácí politiku ve volebním štábu poraženého republikánského kandidáta na prezidenta Mitta Romneyho.
Pro celou stranu je samozřejmě takový posun komplikovaný: naráží na odpor pravého křídla, neboť se může dotknout mnoha dosud posvátných principů republikánské ideologie. Přesto se však teď mnozí republikáni podle listu The Washington Post obracejí na konzervativní think tanky typu American Entreprise Institute: ten už delší dobu volá, aby strana ustoupila od diskusí o dluhu, deficitu, nižších daních a nahradila je projevy pochopení pro situaci americké veřejnosti, která se stále vzpamatovává z finanční krize. "Když jste normální Američan, co si vezmete z hnutí, které uprostřed recese říká: Nižší daně, méně regulace, méně utrácení?" zeptal se prezident institutu Arthur Brooks (článek The Washington Post zde).
Možná by nebylo od věci, kdyby se nad stejnou otázkou zamyslel též Miroslav Kalousek - jen "normální Američan" by byl ve větě nahrazen "normálním Čechem". Protože i on a jeho TOP 09 se pohybovali přesně v rámci sterilních a abstraktních úvah, které dle mínění mnohých prohrály republikánské straně před rokem a půl prezidentské volby.
Nobelova cena: jen šum
Postoj, že to s chudobou a nerovnostmi vlastně není tak zlé, aby bylo nutné bít na poplach, ovšem nevyznávají jen politici TOP 09.
Ukrajinští mediální oligarchovéDalší články v příloze Kavárna čtěte v sobotu 1. a v neděli 2. února
MF DNES v počítačiMF DNES pro iPad a iPhone
Na webu Česká pozice se před pár dny objevil článek, podle něhož se rozdíly mezi chudými a bohatými dlouhodobě spíše stírají a nerovnosti ve světě a v jednotlivých státech jsou průvodním projevem společenských změn nebo technologických revolucí. Tento náhled lze nalézt též u jiných autorů, další jej naopak kritizují. Příznačný - a věrohodnost textu Víta Kučíka (celý zde) nabourávající - je však minimálně v jednom bodě styl argumentace.
Autor totiž fakticky popírá existenci relevantních lidí majících opačný názor než on. Tvrzení o nerovnostech je prý pouhý "mediální šum"; informace, kterou média zveřejňují, aby upoutala pozornost - čemuž prý pak podléhají politici. To však není pravda, protože o nebezpečí nerovnosti široce hovoří respektovaní ekonomové. Například Robert B. Reich nebo Robert J. Shiller, profesor Yaleovy univerzity. Ten loni na podzim označil rostoucí ekonomické nerovnosti ve Spojených státech i jiných zemích za "nejvážnější problém, kterému nyní čelíme" (článek v angličtině zde). Shiller je jeden ze tří ekonomů, kteří v roce 2013 získali Nobelovu cenu. Tipuji, že tuto cenu považuje autor textu na České pozici taky jen za "mediální šum".
Rusko: vyčerpaná ekonomika?
Na webu agentury Bloomberg se v pondělí objevil text (zde) upozorňující, že finanční trhy ve třetích zemích se otřásají, zatímco "staré země" z Evropy a USA odolávají. U nás se však dlouhodobě mluví o tom, jak je Evropa odepsaná, a naopak země skupiny BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika) se skvěle rozvíjejí a měli bychom s nimi (zvláště s Ruskem) více obchodovat. Perspektivnost ekonomik těchto zemí je dokonce jedna z věcí, na níž se shodne premiér Sobotka s prezidentem Zemanem.
Bylo by zajímavé vědět, zda jsou si zmínění vědomi faktu, že o hospodářství všech těchto zemí se šíří stále větší pochybnosti (článek o tom v angličtině zde). A může jít nikoli o krátkodobý výkyv, ale o hlubší systémové problémy těchto ekonomik. Například v Rusku, u nás tolik milovaném (též kvůli jeho údajné prosperitě pojedou oba politici na olympiádu v Soči), klesala aktivita v průmyslu. A Mezinárodní měnový fond na podzim varoval, že se ruský ekonomický model vyčerpal.
Aktuální komentáře autora můžete sledovat na jeho twitterovém účtu zde.
