Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

ZÁPISNÍK: Také Američané nadávají na svoji politiku

  16:00aktualizováno  16:00
Spojené státy se přirovnávají k banánové republice a k ­Itálii. Americká konzervativní Tea Party žije v bublině. V bublině žije i Václav Klaus. To jsou témata zápisníku "Minulý týden" komentátora MF DNES Michala Musila, který vychází každou sobotu v příloze Kavárna.

Američtí váleční veteráni navštívili památník druhé světové války ve Washingtonu navzdory faktu, že je kvůli neschválenému rozpočtu zavřený (1. října 2013) | foto: Reuters

Další články přílohy Kavárna v digitální podobě Čtěte v sobotu 5. a v neděli 6. října

MF DNES v počítači
MF DNES pro iPad a iPhone

Ač si toho patrně mnozí Češi nejsou vědomi, na domácí politiku zdaleka nenadávají jenom oni. Též mnozí Američané se tento týden rozčilovali; o své vlasti rozhodně nemluvili jako o „zemi svobodných a domově statečných“, jak se zpívá v jejich hymně. Naopak – Spojené státy jsou země podřadná.

„Dělám reportáže z banánových republik. Tentokrát ovšem nepotřebuji rozpočet na zahraniční cestu,“ napsal na sociální síti Twitter známý reportér amerického deníku The New York Times Nicholas Kristof. Novinář popisuje dění v rozvojových zemích a Spojené státy k nim přirovnal.

Shutdown: Trapný den

Terčem amerického nadávání se stala událost, které už se i mimo anglicky mluvící prostředí začalo říkat „shutdown“. Tedy že se zastavila činnost části federálních úřadů a institucí, zavřela se některá muzea a památky, na neplacenou dovolenou šli třeba někteří civilní zaměstnanci ministerstva obrany či statistici.

Šlo o důsledek konfliktu mezi republikány ovládanou Sněmovnou reprezentantů a demokratickým prezidentem a Senátem. Vláda neměla peníze, protože Kongres se nedokázal shodnout na novém rozpočtu. Rozbuškou byly finance na kontroverzní projekt prezidenta Obamy zavádějící všeobecné zdravotní pojištění, proti němuž jako proti zlu urputně bojují republikáni pohánění radikálně konzervativním hnutím Tea Party. A právě to se stalo terčem vtipů a kritiky. „Možná by nám mohl Mezinárodní měnový fond poslat finanční pomoc za přísných podmínek: třeba že budou členové Sněmovny za Tea Party zavřeni do skříně,“ napsal na Twitter již zmíněný Kristof.

Černý tón byl skutečně na sociálních sítích mezi Američany poměrně častý. Známý americký politolog Ian Bremmer srovnával Spojené státy s Itálií pověstnou svou nestabilitou, která tento týden přežila pokus o svržení vlády. „Itálie stále funguje. Sledujete to – vy tam v Kongresu?“ A v jiném příspěvku na Twitteru napsal: „Trapný den pro to být Američanem. Omlouvám se všem. Ale zlepšíme se. Nakonec.“

Klaus a Tea Party: Kdo je víc

Musím říci, že při studiu Tea Party a její radikální rétoriky jsem si vzpomněl na Václava Klause, respektive na rozhovor, který poskytl tomuto listu a ve kterém navrhl vystoupení Česka z Evropské unie a sepsul Občanskou demokratickou stranu, již kdysi zakládal. Klaus dlouhodobě tvrdí, že svobodu potlačuje zlý Brusel, Tea Party zase tvrdí, že svobodu potlačuje zlý Obama.

Zajisté srovnání Klause s Tea Party není zcela fér – tedy při vší úctě k bývalému majestátu není fér hlavně pro Tea Party. Ono hnutí, jakkoli je pro lidi mimo USA málo pochopitelné, vyrůstá z tamní velice silné tradice, která je ukryta v základech Spojených států. Svůj název (do češtiny se obvykle překládá jako „Hnutí čajového dýchánku“) ostatně odvíjí od tzv. Bostonského pití čaje či Bostonského čajového dýchánku. Tehdy v roce 1773 američtí osadníci házeli do moře Brity zdaněný čaj, protože o této dani nerozhodli oni, ale jimi nevolená britská vláda – čímž začala americká revoluce za nezávislost na Británii.

Uvažování přívrženců Tea Party je postaveno na tradiční mentalitě – každý člověk je svobodný, má se o sebe postarat sám – a vláda se mu do toho nemá plést. Tudíž Obamova zdravotnická reforma nařizující všem lidem, aby si zřídili zdravotní pojištění, je útokem na svobodu, tedy na právo se svobodně rozhodnout, zda se pojistit, či nepojistit.

Na rozdíl od boje Tea Party tomu Klausovu boji za svobodu neumím tak úplně uvěřit. Jak s oblibou opakuje jeden můj kolega, Klaus nikdy svobodně nepodnikal, ani nepracoval v soukromé firmě, až do svého odchodu z prezidentského úřadu žil vždy z peněz daňových poplatníků, ať už ve vědě, nebo v politice. Je to spíše katedrový bojovník za svobodu, který v praxi, když byl v devadesátých letech předsedou vlády, zase tak moc svobodu nepodporoval. Například odpíral majitelům domů právo svobodně určit cenu nájemného. Mimochodem nevzpomínám si, že by ho k tomuto omezení svobody nutili zlí bruselští úředníci.

V jedné věci však lze Václava Klause s Tea Party a republikánskými kongresmany pod jejím vlivem srovnávat. Jde o přístup: na naší straně je pravda, okolí jsou levičáci (pravdoláskaři), jiné názory neposloucháme, jen se vzájemně utvrzujeme v našem postoji.

Tea Party považuje za správné bojovat proti Obamově zdravotnické reformě, ačkoli ji Kongres, byť nikoli nadstranicky, schválil a ačkoli ji posvětil americký Nejvyšší soud. Bojovat klidně i za cenu zastavení chodu federálních institucí. Bojovat proti názoru vlastních republikánských stratégů, jako třeba Karl Rove, bývalý vlivný poradce prezidenta George W. Bushe, který tento postup vřele nedoporučoval. Bojovat, přestože většina Američanů v průzkumech nesouhlasí – chtějí to přece konzervativní voliči v našich okrscích a je nám jedno, že z hlediska celé populace tvoří menšinu. „Žijí v bublinách, doma i ve Washingtonu,“ napsal o republikánských radikálech The New Yorker.

Ovšem v bublině žije též Václav Klaus, přestože tvrdí, že má pocit, že žádná propast mezi ním a okolním světem nebyla. Jak ten pocit v uzavřených kancelářích získal? Že by chodil každý večer v převleku mezi lid (jako v legendě král Václav IV.) a dosud nám o tom neřekl? Že by tak zjistil, že jediné přijatelné řešení je volit Janu Bobošíkovou, neboť ta jediná chce, na rozdíl od zrádné ODS, vystoupit z ­darebné Evropské unie?

Murdoch: Čelíme katastrofě

Že se někteří američtí republikáni opravdu utrhli ze řetězu, dokládají na Twitteru i vystoupení mediálního magnáta Ruperta Murdocha, který obvykle nenechává na Obamovi nit suchou. Nyní opatrně naznačoval konzervativcům, aby se přece jen pokusili dospět k nějaké dohodě.

Americké konzervativní weby přitom zaujaly obrannou pozici – za částečné uzavření federálních institucí nemohou republikáni, ale Obama. A mainstreamová média to špatně interpretují. Konzervativní autoři též upozorňovali, že podobné „shutdowny“ už zde v historii byly, nejsou zase tak nenormální, a občas jimi demokraté bojovali proti republikánům, třeba proti Ronaldu Reaganovi.

V tom měli jistě pravdu, problém však je, že ochromení činnosti federální vlády na základě nesmiřitelných politických táborů tentokrát vzbuzovalo obavy, že přijde horší věc: Kongres bude brzy řešit ještě závažnější otázku – navýšení dluhového stropu. A pokud se neshodne, mohlo by to znamenat v Americe nevídaný státní bankrot. „(Dohoda) musí přijít v nejbližších dnech, nebo čelíme katastrofě,“ obával se na Twitteru magnát Murdoch. Katastrofou se myslí propad americké ekonomiky zpátky do recese – s důsledky pro celý svět.

USA: Chtělo by to královnu

Svět zatím na účet Spojených států trpce vtipkoval. A opět se opakovalo přirovnání k banánové republice. Jihoafrický novinář Justice Malala poznamenal na webu The Washington Post: „Američané nás poučují, že nejsme rozpočtově odpovědní... A teď vidíme, že vedou svoji zemi jako banánovou republiku.“

Zdá se, že „shutdown“ skutečně poškodil pověst Spojených států jako příkladu spořádané země, který lze následovat. Namísto toho se mluvilo o nefunkční Americe. Zvláštně působila informace novináře The Washington Post Maxe Fishera. I Austrálie jednou zažila „shutdown“, ale tehdy zasáhla britská královna, respektive její guvernér – prostě a jednoduše odvolal premiéra zodpovědného za krizi.

Z pochopitelných důvodů se však nezdá, že by takové řešení bylo v USA k dispozici.

Aktuální komentáře autora můžete sledovat na jeho twitterovém účtu zde.

Autor:


Rozstřel s expremiérem a bývalým předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.