Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

ZÁPISNÍK: "Upíři se stěhují". Jak se Britové děsili nájezdů Rumunů

  16:00aktualizováno  16:00
Vztyčí upíři z Transylvánie stanový tábor u královského paláce v Londýně? - ptal se britský tisk. Drákulové nepřijeli. Politická korektnost je přesto sporná, naznačuje muž z BBC. To jsou témata zápisníku Michala Musila, který vychází v sobotní příloze Kavárna v MF DNES.

Z filmu Nosferatu - fantom noci | foto: Archiv přehlídky Projekt 100

Co se nepovedlo Napoleonovi a Hitlerovi, zdaří se rumunským upírům. Úspěšně se vylodí na britských ostrovech!

Ne, to není moje interpretace obav Británie z otevření tamního pracovního trhu občanům Rumunska a Bulharska. (Jsou to mimochodem obavy, které se týkají i Čechů; Rumuni a Bulhaři dostávají onu možnost na základě jednoho z ústředních principů Evropské unie - práva přistěhovat se a pracovat v jakékoli členské zemi; případná britská opatření proti imigrantům by dopadla na všechny cizí pracovníky z Unie včetně těch českých.)

Hrozit invazí z Transylvánie, z níž dle legend pochází hrabě upírů Drákula, začal londýnský starosta, konzervativec Boris Johnson. "Nemůžeme nijak zabránit celé populaci Transylvánie - jakkoli šarmantní mohou být - aby se pokusili vztyčit stanový tábor u Marble Arch," vykreslil starosta temnou vizi stany zaplaveného prostoru poblíž královského Buckinghamského paláce.

Anglický komik Stewart Lee podezírá starostu Johnsona, že slovo "šarmantní" užil v souvislosti s Transylvánci sarkasticky - a to právě v kontextu země plné upírů. "Vybral si slovo Transylvánie coby synonymum Rumunska, přitom tento region obývá zhruba jen třetina dvacetimilionové populace státu. Vyvolává tak Johnson záměrně strach z legendárních krvechtivých transylvánských upírů, jenž je hluboce uložen v kolektivním evropském vědomí? Myslím, že ano," napsal Lee před pár dny v britském deníku The Guardian (jeho text v angličtině zde).

Legrace: Vlna nepřiplula

Předpokládalo se, že hordy upírů zaplaví Spojené království hned na Nový rok, tedy 1. ledna 2014. Právě ten den získali rumunští a bulharští občané právo volně se přestěhovat a žít v Británii, případně požívat výhod Britů, třeba v oblasti sociálních dávek či zdravotnictví.

Na upíry, tedy Rumuny, dokonce čekala na letišti v Lutonu zvláštní hlídka: politici (ti chtěli situaci prověřit) a novináři. Vampýři se ale dostavili jen dva. Oba měli předem domluvenou práci. Jeden je lékař a bude pracovat v Essexu, druhý muž jménem Victor Spirescu bude mýt auta.

Spirescu se stal na chvíli celebritou, když se jej novináři ptali, zda hodlá naplnit alespoň nějakou z obav, kterou některá média a politici vykreslovali. Dávky pobírat nebude, chce si vydělat peníze a pak se zase vrátit domů. A co operace placená z veřejného zdravotního pojištění? Spirescu sice mluvil anglicky, ale vůbec nevěděl, co termín NHS (National Health Service) znamená.

Čest těch médií (většinou bulvárních a konzervativních), která předpovídala na Nový rok rumunskou a bulharskou tsunami, nakonec zachránil deník The Sun. Vlna nikde, ale list aspoň zjistil, že zmíněný Spirescu byl odsouzen před třemi lety ve své vlasti k pokutě a podmíněnému trestu 35 dnů ve vězení za to, že dal pěstí a hrozil své bývalé přítelkyni (text v angličtině zde). Tak vidíte!

Pochopení: Jen xenofobie?

Komické prvky jsou však jen jednou stránkou příběhu o strachu z přistěhovalců. Existují též vážné aspekty, poučné i v českých souvislostech.

Že rumunští a bulharští přistěhovalci na Nový rok masově nepřiletěli, neznamená, že do Británie nebudou přijíždět postupně, tak jako se to dělo u obyvatel jiných zemí. Když se v roce 2004 Británie otevírala občanům tehdy nových členů Evropské unie, Polákům, Čechům a dalším lidem střední a východní Evropy, tvrdila tehdejší labouristická vláda, že každý rok přijede do země 13 000 přistěhovalců. Počet byl nakonec desetkrát vyšší.

Vedl však ten vyšší počet k nějakým dramatickým změnám? Jak je možné, že 77 procent Britů dotázaných v čerstvém průzkumu se vyslovilo pro omezení přistěhovalectví? Podle dostupných statistických údajů přece přistěhovalci v zemi tvrdě pracují, mají zaměstnání, které normální Britové prostě dělat nechtějí, zvyšují růst britské ekonomiky a odvádějí do systému proporčně více peněz než rodilí obyvatelé.

Pochopení pro obavy Britů vyjádřil v Daily Mail (deníku, který před imigrací varuje) šéf politického zpravodajství britské BBC Nick Robinson. Přistěhovalci například v mnoha oborech snižují celkovou úroveň mezd - a to už se Britů, alespoň v některých městech, dotýká. Nebo se potýkají s přeplněnými školami, právě kvůli dětem imigrantů. O těchto věcech se, jak napsal Robinson, nediskutovalo v obavě, že to bude znít rasisticky nebo xenofobně - a to se prý musí změnit. "Moje organizace, BBC, už uznala, že v minulosti udělala chyby... Příliš jsme se starali o to, abychom nevysílali názory, které mohou pohoršit některé diváky a posluchače, a málo se starali o lidi pohoršené tím, že se jejich obavy ve vysílání neobjevily."

Novinář nikde nepoužívá termín politicky korektní, ale text (v angličtině zde) zní jako polemika s tímto přístupem, respektive s rozhodnutím mlčet o některých věcech v obavě před obviněním z nenávisti. Otázka přece nestojí tak, že existuje buď rasismus a xenofobie, nebo politická korektnost - a nic mezi tím. A to, zdůrazňuji, říkám, ačkoli jsem srdcem liberál, velkoměsta složená z různých etnik a přistěhovalců miluji a Petr Hájek by mne určitě obvinil z nějakého hnusného ismu, nejspíše multikulturalismu. Jenže člověk by se měl snažit chápat obavy jiných, i když s nimi nemusí ve všem právě souhlasit.

Odpor: Něco jako Babiš?

Nedostatek diskuse o všech stránkách přistěhovalectví je dle mnohých jedním z důvodů, proč je nyní v Británii tak populární Strana nezávislosti Spojeného království. Toto hnutí chce kromě potírání imigrace vystoupit z Evropské unie a uzavřít s ní pouze dohodu o volném obchodu, odmítá sňatky gayů a je skeptické ohledně lidského podílu na globálním oteplení. Patrně by se její program zamlouval Václavu Klausovi, ale to teď není podstatné. Zajímavé je, že etablované politické strany mají z hnutí vítr, a opravdu se bojí vládnoucí konzervativci: v jakési jemnější verzi přebírají protipřistěhovalecký program. Chtějí například zabránit tomu, aby děti imigrantů dostávaly v Británii příspěvky, pokud žijí někde jinde. Přesto má Strana nezávislosti podle posledního průzkumu už 17 procent hlasů (zde).

Další články v příloze Kavárna v digitálním vydání Čtěte v sobotu 10. a v neděli 11. ledna

MF DNES v počítači
MF DNES pro iPad a iPhone

Před českými volbami psali mnozí tuzemští publicisté, že jen Češi mohou být tak pošetilí, aby volili nové, populistické či protisystémové strany jako ANO Andreje Babiše či Úsvit Tomia Okamury. Není ovšem britská Strana nezávislosti při všech rozdílech se zmíněnými českými uskupeními dalším dokladem, že se lidé v různých zemích odvracejí od tradičních politických formací? Tedy že jde o hlubší celoevropský jev?

Důsledky: S EU, či bez ní?

Téma přistěhovalců z Rumunska a Bulharska ovšem nerozrušuje jen Brity, v nějaké formě vyvolává diskuse a odpor i v dalších evropských zemích včetně Francie či Německa.

Těžko se tak bránit závěru, že rozšíření Evropské unie o Rumunsko a Bulharsko bylo minimálně příliš rychlé a evropští politici přemýšleli příliš o geopolitice a málo o svých vlastních zemích a o reakci veřejnosti. Rozpory, spory, nevraživosti a předsudky mezi evropskými národy stále existují. Někdo by řekl, že to dokládá, jak je evropské sjednocování umělé. Jiný by ovšem namítl: K čemu by takové rozdíly vedly, kdyby tu nebyl démonizovaný Brusel, kde se spory přece jen řeší jednáním? Jak by to vypadalo, kdyby v Evropě existovaly jen suverénní národní státy? Byl by mír?

Aktuální komentáře autora můžete sledovat na jeho twitterovém účtu zde.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.