Pokud máte notebook se zabudovanou webkamerou, možná vás někdo natáčí.
Tedy věděl jsem matně o tomto nebezpečí, ale poněkud mne zasáhl podrobný rozbor rizika v článku, který se objevil na webu amerického deníku The Washington Post. Text vycházel z případu, který proběhl médii - nahou Miss Teen USA si prostřednictvím její vlastní webkamery fotil spolužák ze střední školy. Podle článku existovala dříve domněnka, že špehování poznáte: když se kamera zapne, rozsvítí se vždy i dioda vedle. Bývalý důstojník FBI nicméně nedávno řekl, že služba umí zapnout kameru, aniž se světlo rozsvítí - a nyní přišel případ onoho mladíka a nahé miss.
"Když má laptop v sobě zabudovanou kameru, je možné, aby k ní někdo - ať už federální vláda, nebo zákeřný devatenáctiletý mladík - získal přístup a mohl kdykoliv špehovat uživatele," píše se na webu The Washington Post (článek v angličtině zde). Ještě dodatek: z podobné praxe byla obviňována čínská vláda, která údajně prostřednictvím webkamery sledovala exilové představitele Tibetu včetně dalajlamy.
Pokud jde o otázku ochrany soukromí a jeho nabourávání přes počítače, existuje tábor lidí, kteří bijí na poplach, a tábor nevzrušených, jenž říká: No a co, ať si mne sledují, nic netajím, k čemu by jim informace o mně byly. Přiznávám, že osobním přístupem mírně inklinuji k táboru nevzrušených, i když nadměrné sledování považují za principiálně špatné. Ale informace o webové kameře minimálně zvyšuje moji paranoiu. Asi přistoupím k polopitomému řešení - notebooku se nevzdám, webkameru budu zalepovat náplastí.
Paranoia: Jako za SSSR?
O vládci Ruska, prezidentu Putinovi, také někteří říkají, že je paranoidní. Ovšemže paranoia bývá v politických kruzích (novinářských, též miliardářských) obvyklá, otázkou je její míra. Ohledně Putina se nicméně objevily hlasy, že paranoia alespoň na chvíli ustoupila. Propustil z vězení magnáta Michaila Chodorkovského; přitom (tedy tvrdil to web amerického týdeníku Time) se ještě nedávno říkalo, že ruský režim ho nepustí v obavě, že by se mohl stát vůdcem opozice.
100 let od první světové války: Bylo vinno Německo? Čtěte v sobotu 21.12. a v neděli 22. 12.
MF DNES v počítačiMF DNES pro iPad a iPhone
"Pokud se paranoia rodí ze zranitelnosti, pocit síly ji může naopak zmírnit. A jak se zdá, právě to se stalo, když ruský prezident slíbil propustit svého starého nepřítele Michaila Chodorkovského," stálo v článku (v angličtině zde). Podle Time Putin vůbec v poslední době vítězí. Ruské diplomacii se podařilo přispět k odvrácení amerického útoku na režim diktátora Asada v Sýrii. Nyní prý poráží Evropskou unii v boji o Ukrajinu, když tamní prezident Janukovyč namísto dohody s Bruselem podepsal smlouvu s Putinem.
Neměl potom časopis Time vyhlásit ve své tradiční anketě Mužem roku právě ruského vládce Putina? Tuto otázku již dříve položil Max Fisher z deníku The Washington Post a nyní ji na sociální síti Twitter opět připomněl. "Svět musel brát letos Putina a jeho zemi vážně - něco, co od pádu Sovětského svazu nebylo často pravda," napsal novinář (článek v angličtině zde).
Tlak: Proč ho propustili?
Někomu ty oslavy Putinovy síly nemusí sedět, i když o jeho zahraničněpolitických úspěších, minimálně o tom syrském, lze hovořit - byť za rozhodnutím Spojených států nebombardovat Asada stál i odpor uvnitř americké společnosti a tamní politiky.
Též bych dodal, že propuštění Chodorkovského určitě nějak ovlivnil mezinárodní tlak; konkrétně rozhodnutí mnoha státníků nepřijet na zimní olympiádu, která se za několik týdnů uskuteční v ruském Soči a na niž se Putin těší. Zjevným, byť nevyřčeným důvodem "politiky necestování" jsou ruské útoky na lidská práva, zvláště gumový zákon proti "homosexuální propagandě", na jehož základě lze třeba stíhat dva gaye, kteří se políbí na veřejnosti.
Na ruskou olympiádu v Soči nechce jet americký prezident Obama a ani žádná těžká váha z Bílého domu (olympiády v Londýně se přitom účastnila Obamova manželka Michelle). Rozhodnutí necestovat do Ruska oznámili i kanadský a belgický premiér a prezidenti Německa a Francie.
Jestli nyní i kvůli tomu propouští Putin vězně považované za politické - jde tak úplně o známku jeho síly?
Kritika: Je jí Zeman schopen?
To prezident Miloš Zeman nejevil žádné známky toho, že by zrušil rozhodnutí na olympiádu jet. Je fér dodat, že do Soči sice spousta státníků nemíří, ale spousta stále ještě míří. A je též fér uvést, že Zeman říkal, že se tam o zákonu o homosexuální propagandě kriticky zmíní.
Začátkem týdne jsem napsal, že český prezident by do Soči jezdit neměl: argumentoval jsem, že pro ruské představitele se zatím zdá být větší potíží, když státníci nepřijedou, než když budou kritizovat (článek zde). Četl jsem pak na sociálních sítích dost reakcí. Kromě jednoho homofobního názoru (dobře, že v Rusku je ta "fuj" propaganda zakázána) se část kritiků domnívala, že žádám totální bojkot olympijských her, jako když američtí sportovci nejeli v roce 1980 do Moskvy. Tak to však není - rozhodnutí státníka neodcestovat na olympiádu není bojkot, ale symbolické gesto. Nicméně na jednom proudu argumentů skutečně něco bylo; šlo o námitku, že by bylo lepší, kdyby prezident Zeman na olympiádu jel, ale kdyby kritika, kterou tam slibuje přednést, byla opravdu ostrá, veřejná a viditelná.
Je zde ovšem jeden praktický problém: Skutečně by byl Zeman ochoten něco tak viditelného učinit?
Za indicii, že se tak stát nemusí, se dá považovat rozhodnutí vlády premiéra Jiřího Rusnoka, která se po právu považuje za vládu Zemanovu. Jak informoval server Česká pozice (článek zde), kabinet se odmítl připojit k dopisu Evropské komise, který iniciovalo Finsko a který ve zjevné narážce na zákon proti homosexuálům vyzývá Rusko k respektování lidských práv všech sportovců i návštěvníků bez ohledu na jejich sexuální orientaci či třeba rasu. Proti názoru ministerstva zahraničí vláda rozhodla, že "politika" do sportu nepatří - a že se Česko k dopisu podepsanému 23 zeměmi EU nepřidá.
Církev: Změna kurzu?
Zatímco Putin a jeho Rusko nejsou mezi gayi a lesbami z pochopitelných důvodů populární, s novým papežem Františkem, hlavou katolické církve, je to jiné. Web respektovaného amerického časopisu The New Yorker ho zařadil mezi deset největších hrdinů boje za práva gayů roku 2013. Papež sice nezměnil žádný z postulátů církve, ale je pravda, že o homosexuálech začal mluvit podstatně jiným tónem. "Jazyk nového papeže byl ostrým odchýlením se od jazyka předchozích vůdců katolické církve, kteří charakterizovali homosexualitu jako mravně špatnou, nebo dokonce zlou," napsal The New Yorker (článek v angličtině zde). Také proto, jak připomíná článek, byl papež jmenován Mužem roku dle časopisu Time. A nebyl jím jmenován Vladimir Putin - dodávám já.
Jak by teď asi Putin reagoval? Možná by zopakoval slavnou větu jiného vládce Ruska, sovětského diktátora Josefa Stalina. Krvavý vůdce kdysi přerušil britského premiéra Winstona Churchilla, který při jednání zmínil Vatikán, slovy: "A kolik divizí má římský papež?" Ještě by mohl Putin, jenž se aspoň k části odkazu Sovětského svazu hlásí, dodat: A kolik divizí má časopis Time? A kolik divizí mají homosexuálové?
Aktuální komentáře autora můžete sledovat na jeho twitterovém účtu zde.
