Mne nepřekvapuje, že jste skeptický, jste přece Čech - řekl mi před pár dny jeden srbský novinář žijící léta v New Yorku. Dotyčný se tak přiřadil ke skupině cizinců, kteří mi v posledním roce sdělili, že Češi jsou vyhlášenými stěžovateli: po Němci, Irovi a Američanovi se do této řady dostal též Srboameričan.
Vlastně se do skupiny přidal i americký profesor Ian Bremmer, který pověst Čechů coby bytostných pesimistů šířil na sociální síti Twitter. Bremmer se baví zveřejňováním mezinárodních srovnávacích žebříčků a v pondělí zveřejnil (pravda, již přes půl roku známý) průzkum Gallupova ústavu, podle něhož jsou Češi druhým nejvíce pesimistickým národem na světě; před námi jsou pouze Řekové, za námi je zbídačené Haiti.
Pesimismus: Haiti v Česku
Ježto onen průzkum (v angličtině zde) nevzbudil v době zveřejnění velkou pozornost, stojí za to ho znovu připomenout. Třicet tři procent Čechů očekávalo, že jejich život bude za pět let horší. U prvních Řeků to bylo 38 procent, třetí v tabulce pesimismu bylo Slovinsko (32 procent), pak Maďarsko (29 procent) a již zmíněné Haiti (26 procent).
Je fakt, že výsledky zaznamenávají nálady z předloňska, ale pro srovnání: Na počátku roku 2012 žilo půl milionu lidí na Haiti v provizorních přístřeších, přestože od katastrofálního zemětřesení tehdy uplynuly už dva roky. Jinak osmdesát procent lidí na Haiti žije pod hranicí chudoby a padesát čtyři procent v akutní bídě. Tak proč měli dle průzkumu Češi ponuřejší náladu než Haiťané?
Pomineme-li anekdotickou možnost, že výsledky souvisí s vysokou konzumací marihuany na Haiti, tamní ekonomika se nalézá v rozvratu víceméně setrvale a zhoršovat už se možná ani nemá kam. Výkon českého hospodářství se naopak v posledních letech snížil a situace nemalé části společnosti se zhoršila - a zhoršení vnímáte psychologicky hůře než setrvalý stav (což vysvětluje i vysoký pesimismus Řeků, kteří na tom také nejsou zdaleka tak zle jako na Haiti, ale jejich situace se zhoršila za poslední léta zásadně).
Aniž bych tedy podceňoval složitou situaci mnoha Čechů, není přece jen míra místního nadávání přehnaná? Byť jde možná o nadávání středoevropské - vysoko na žebříčku s námi bylo Maďarsko a Slovinsko. Obě země mají také ekonomické potíže, ale krizí postižení Italové se podle žebříčku cítili optimističtěji.
U nás se dle mých zkušeností nadává ve všech společenských vrstvách, často na něco jiného, často na opačné věci - na chudé i bohaté, na Kalouska i Sobotku, na dělníky i na stav lyžařského areálu v Krkonoších, na to, že policie nedělá nic, i na to, že policie dělá moc. Výsledkem zdá se být ovzduší zmaru, jakýsi velký mentální proud všeobecné nespokojenosti lhostejno s čím, ale prostě s něčím.
Tipuji proto, že se pověst Čechů coby chronických stěžovatelů bude v cizině dále šířit.
Švýcarsko: Padlo to i na nás
Oblíbeným předmětem stížností je v posledních letech Evropská unie. Tato skutečnost se opět projevila tento týden po referendu, v němž se švýcarští občané nepatrnou většinou vyslovili pro zavedení stropů na přistěhovalectví - což může znamenat následné omezení dosavadních velice těsných vztahů tohoto alpského státu s Evropskou unií.
Zaznamenal jsem na sociálních sítích projevy jakéhosi zadostiučinění, ne-li dokonce radosti typu vidíte, Evropská unie dostala za uši. Nezdá se mi to zcela pochopitelné. Švýcarské rozhodnutí (více o něm zde) se jednak přímo dotýká Čechů, protipřistěhovalecká omezení by dopadla i na ně. Pravda, do této země mnoho lidí za prací neodchází, švýcarské referendum by však mohlo být předzvěstí, jak by pro nás věci dopadly, kdyby nebyla Evropská unie a neplatil by princip volného pohybu pro její občany. Nynější možnost odejít bez zvláštních překážek pracovat do Německa či do Velké Británie, kterou využily desetitisíce Čechů, by velice pravděpodobně skončila. Přistěhovalectví je v mnoha zemích Evropské unie po letech krize stále méně populární a toho využívají politici již nyní. Bez závazku v rámci Evropy by se patrně populismus rozjel naplno. Obnovily by se zřejmě překážky a limity; ty by samozřejmě dopadly na relativně chudší národy, jejichž příslušníci odchází pracovat do bohatších států, tedy i na Čechy.
Jistě, rozpor mezi názory obyvatelstva evropských států a jejich většinovou politickou třídou v otázce imigrace je potřeba zkoumat. Důvody toho, proč nejsou přistěhovalci populární, nejsou vždy nepochopitelné a nedají se smést ze stolu a šmahem odsoudit jako fašismus. Avšak v každém případě by byl pro Čechy, kteří chtějí pracovat či pracují v evropském zahraničí, rozpad Evropské unie špatnou zprávou. A nešlo by o jedinou, mírně řečeno, nepříjemnost.
Evropa: Jako ve školce
Přel jsem se ve středu na Twitteru s jedním odpůrcem Evropské unie. Začalo to debatou nad textem, podle něhož by Česko mohlo z Unie vystoupit a dojednat si podmínky úzké spolupráce, jaké si dojednalo Norsko. Argumentoval jsem, že je naivní myslet si, že Česko, které nyní v EU je a vystoupilo by z ní, by mělo stejnou pozici jako (notabene ropné) Norsko, jež nikdy členem nebylo. Dostalo se mi odpovědi, že odchod z Unie je vlastně jednoduchý, prostě se vstoupilo a nyní se zase vystoupí. "Já jsem také chodil ve školce na flétničku a nechal jsem toho. Změna je život," dozvěděl jsem se.
Tento náhled mi přijde pro místní diskuse o Evropské unii a místní nadávání příznačný. To si opravdu někdo myslí, že by nám v případě vystoupení z EU ostatní státy za nynějších nálad proti přistěhovalcům ochotně ponechaly právo tam pracovat, jak chceme? Fakt se někdo domnívá, že by nehrozilo vztyčení hraničních kontrol na hranicích s Německem, uvážíme-li všechny ty pravdivé i nepravdivé zprávy o české kriminalitě, jimiž žije německé pohraničí?
Prostě názor mnoha Čechů na Evropskou unii je, jako v případě mnoha jiných názorů, negativní, škoda jen, že občas scházejí informace. Loni v prosinci vyšla zpráva o průzkumu vztahu obyvatel čtyř postkomunistických států. Češi jsou z nich vůči EU nejvíce kritičtí, třetina si myslí, že nevýhody našeho členství převažují nad výhodami, dvě třetiny lidí si myslí, že EU odvádí špatnou práci ve vztahu k zájmům a prioritám České republiky. Avšak je zde potíž - odsuzujeme něco, o čem víme málo. "Většina Čechů - na rozdíl od Poláků, Lotyšů a Bulharů - si ani neuvědomuje, že vybírají členy Evropského parlamentu v přímých volbách," uvedl Jeff Lovitt, ředitel PASOS, sdružení, které průzkum (zde) provádělo.
Unie: Nedokonalá, ale...
Nechci, aby tento text vyzněl tak, že Evropská unie je dokonalá organizace. Ani v nejmenším.
Minimálně přijetí Řecka do eurozóny, ale patrně i vady a rychlost přijetí eura prohloubily evropské hospodářské potíže posledních let (i když se jimi dalo projít lépe, jako třeba v Polsku či na Slovensku, nebo hůře jako v Česku pod Nečasovou vládou). Taky v Bruselu se vymýšlejí nesmysly. Jen často nejde o původní nápad zlopověstných bruselských byrokratů, ale členských států či lobby, proti které navíc čeští zástupci při jejich příjímání neprotestují. Jindy se jedná, jako v případě obvykle zmiňovaného zákazu starých žárovek, o celosvětové, nikoli jen evropské tažení (viz Argentina, Austrálie či USA). A mnohdy, což je nejzásadnější, si nesmysl vymyslí suverénní čeští úředníci a pak jej svádějí na Evropskou unii.
Avšak co je alternativou? Vážně si myslíte, že by ukončení členství v Unii zlepšilo stav českého obchodu, ekonomiky či společnosti? Že by Česku prospěl rozpad Unie a návrat do doby národních států, tedy do éry, která ne náhodou skončila druhou světovou válkou?
Aktuální komentáře autora můžete sledovat na jeho twitterovém účtu zde.
