Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

ZÁPISNÍK: Babiš a Berlusconi. Srovnávat je má smysl

  16:00aktualizováno  16:00
Italská pochvala českému Člověku. Italské poučení: šéf ANO není románský sukničkář, ale Bloomberg není určitě. Žádná mocnost netrvá věčně. To jsou témata zápisníku komentátora MF DNES Michala Musila, který vychází v sobotní příloze Kavárna.

Šéf politického hnutí ANO Andrej Babiš | foto:  Dan Materna, MAFRA

Možná by to jiného tak nevzalo, ale já se cítil potěšen. V severoitalském městě Brescia (hezkém místě, kam jezdí překvapivě málo turistů) žije člověk, který zná českou organizaci Člověk v tísni. Italka Valentina o ní ví, protože v oboru pracuje, a když se mne zeptala na názor, odpověděl jsem, že jde po mém soudu o jednu z nejlépe fungujících nevládních organizací v Česku.

Ačkoliv v češtině lze termín nevládní organizace snadno nahradit jinými slovy, záměrně jej zde používám. Kvůli Valentině a nejen kvůli ní jsem si totiž v uplynulých dnech několikrát vzpomněl, co o nevládních organizacích (anglicky non governmental organizations, zkratkou NGOs) říká exprezident Václav Klaus a co po něm opakuje ta jeho parta. Že "NGOismus" je prý jedním z největších nebezpečí dneška, že nadměrná moc nikým nevolených nevládních organizací je snad horší než komunismus a kdesi cosi. Přímo Člověk v tísni je ostatně, co vím, v proklausovských kruzích označován za zavrženíhodné hnízdo "pravdoláskismu". Tato organizace přitom v týdnu urychleně poslala tým, aby pomáhal lidem na Filipínách, zle postiženým tajfunem Haiyan. Dle oné logiky je jistě odporná též další organizace, česká Charita, která také do míst smrti a hladu vyslala někoho na pomoc...

Nezlobte se na mne, ale ať si Václav Klaus a klausisté se svou kritikou imaginárního "NGOismu" trhnou nohou. Kvůli trpícím Filipíncům i kvůli oné Italce.

Sukničkářství: To není stejné

Ovšem v Itálii se mi připomněla i jiná souvislost s Českou republikou. Totiž otázka, nakolik je místní magnát a nastupující politik Andrej Babiš srovnatelný s italským oligarchou Silviem Berlusconim, jehož kariéra zdá se být naopak definitivně u konce.

Je známo, že miliardáře a šéfa druhé nejsilnější české politické strany Andreje Babiše přirovnávání k onomu legendárnímu apeninskému byznysmenovi a politikovi irituje. Ve středu v tomto smyslu citoval šéfa ANO na svém webu americký deník New York Times. "Jakékoli srovnání s Berlusconim je snůška nesmyslů," řekl Babiš. A pak se sám přirovnal k odcházejícímu newyorskému starostovi a miliardáři Michaelu Bloombergovi.

Andrej Babiš má pravdu v tom, že není stoprocentní kopií Silvia Berlusconiho. Česko-slovenský podnikatel není zhýralým sukničkářem jako italský magnát a nedělá nevhodné vtipy (Berlusconi například řekl o Obamovi, že Amerika má "hezkého, mladého a opáleného prezidenta"). Avšak při vší úctě, Andrej Babiš není ani náhodou Michaelem Bloombergem.

První rozdíl: Vakuum

Následující argumentace se netváří jako konečný rozbor, téma by jistě stálo za rozsáhlejší expertní srovnání. Nenárokuji si třeba právo rozumovat, že Itálii dobře znám (na základě svých turistických cest a pobytů v tamních restauracích a barech). Pokusím se nicméně držet faktů, která lze vyhledat; ačkoli Babiše k Berlusconimu přirovnávají často, zřídka jde o detailní a konkrétní pohled, spíše se jedná o nálepky či urážky.

V čem se tedy česko-slovenský Babiš podobá italskému Berlusconimu, a v čem se naopak nepodobá americkému Bloombergovi?

Především se Michael Bloomberg pohyboval v rámci tradičního systému stávajících politických stran v USA a nezastával funkci v nejvyšším patře tamní politiky. Byl sice u demokratů a pak se přidal k republikánům, ale je to stále na hony vzdáleno Andreji Babišovi: ten kdyby chtěl být "českým Bloombergem", musel by řekněme bojovat o funkci pražského primátora za nějakou existující stranu.

Naopak Babiš se zde podobá Berlusconimu. Oba vydupali ze země své vlastní formace. ANO i Forza Italia spustily masivní a financemi obou magnátů podpořené kampaně a vyplnily vakuum, které se v obou zemích otevřelo, když část tradičních stran postihly zlé korupční skandály. Dvacet let staré italské rozhořčení se nejen dle mého názoru podobá nynějšímu českému "tekutému hněvu"; této emoce využili Berlusconi i Babiš. Skutečností ovšem je, že Berlusconi používal jiný přístup než Babiš. Italský politik měl policejní vyšetřování korupčních skandálů za podvratnou komunistickou činnost, česko-slovenský magnát naopak korupci ostře a hlasitě odsuzuje.

Druhý rozdíl: Bradáčová

Ale právě s Babišovým tažením proti špinavostem je z hlediska tohoto srovnávání jistá potíž. Jeho údajný vzor Michael Bloomberg totiž nikdy nečelil pochybnostem ohledně začátků podnikání. Američan dostal velké peníze, když odešel z vedení jedné investiční banky po jejím prodeji. Ty investoval do vybudování agentury zásobující burziány a lidi kolem financí kvalitními a rychlými informacemi ze světa obchodu - a plán vyšel.

S Babišovými začátky to zdaleka tak jasné není. Třeba před jedenácti lety zkoumaly bezpečnostní složky jistou s ním spojenou složitou transakci kolem propletence firem; v případu mimochodem vystupovala dnes slavná státní zástupkyně Lenka Bradáčová. "Policie celou transakci, vzhledem k tomu, že pan Babiš byl ve všech představenstvech (firem), prošetřuje. Podle nás šlo o zneužití informací v obchodním styku," řekla tehdy Bradáčová týdeníku Respekt. Pokud jde o Berlusconiho, tam zase není zcela jasné, kde se kdysi ve složitém systému holdingů vzaly peníze pro založení první mediální skupiny. Žádná policejní zkoumání Babiše, a to je zásadní rozdíl, však nikdy neskončila u soudu, takže je na ně nutné pohlížet s rezervou - v tom je Berlusconi docela jiný případ. Vyšetřovali jej kvůli mnoha různým případům, a kvůli daňovým podvodům už jej dokonce pravomocně odsoudili.

Třetí rozdíl: Mediální rozptyl

Konečně povaha aktivit Michaela Bloomberga je jiná než ty Andreje Babiše a Silvia Berlusconiho.

Další články v příloze Kavárna v digitální podobě Čtěte v sobotu 16. a v neděli 17. listopadu

MF DNES v počítači
MF DNES pro iPad a iPhone

Agentura Bloomberg má jistě velký vliv, avšak především ve specifické oblasti specializovaného ekonomického zpravodajství. Andrej Babiš má oproti tomu firmy v mnoha různých oborech a nakupuje nebo buduje různé typy médií napříč celou zemí. Oznámil, že ke společnosti MAFRA (jíž patří i tento list) hodlá nakoupit další firmy a pak dát toto impérium na burzu. Pravda, říká, že tím chce rozmělnit vlastnictví, neboť ho prý znechucují obvinění, že jimi něco ovlivňuje. Lze se však ptát, zda je vstup na burzu - v době dnešní krize obchodního modelu médií v důsledku internetové revoluce - možný a zda by nešlo o propadák. Pokud se vůbec k nějakým dalším velkým akvizicím dostane.

Babišovy aktivity napříč různými médii se spíše podobají Berlusconiho rozptylu. Italovu celostátní moc v médiích, hlavně různých televizích (jeho úspěch ovšem začal v dobách před zmíněnou krizí oboru) kritizovaly organizace hodnotící míru svobody slova. Ježto byl současně politikem ovlivňujícím tvorbu mediálních zákonů, jednalo se dle nich o střet zájmů. A kvůli Berlusconimu opustilo či bylo nuceno opustit několik novinářů svá místa.

Optimismus: Velké malé ego

Je to pozoruhodné. Už několik měsíců mi zní v uších dvě skvělé věty: "Žádné násilí nepotrvá, žádná mocnost světa nemá vyměřeno víc nežli píď dějin."

Ten citát mi přijde hrozně pravdivý. Impéria vznikají a zanikají. Vlády oligarchů přicházejí a odcházejí. Každá megalomanie nakonec narazí na svůj strop a i velká, sebevětší ega jednou skončí; někdy zůstanou v dějinách zapsána dobře, jindy špatně a někdy zabírají v historických knihách mnohem méně vět, než jak sama původně plánovala.

Ona slova dějinného optimismu a odhodlání napsal český spisovatel Karel Čapek za tragické mnichovské krize roku 1938, z níž vyšel jako vítěz německý diktátor Adolf Hitler. A je fakt, že Čapek usoužen následnými útoky o pár měsíců později zemřel.

Ale i tak měl pravdu.

Aktuální komentáře autora můžete sledovat na jeho twitterovém účtu zde.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.