Včerejší výbuchy v Londýně ukázaly, že západní demokracie budou možná stále častěji usínat s pocitem, že ráno na ně zamíří nabitá zbraň. Že na ně opět čekají vylidněné ulice, uzavřené linky metra či autobusy, jež do konečné stanice nedojely. Ta představa nemá vyvolávat paniku, jak budou naznačovat někteří politici, je pouhým (i když nepříjemným) popisem stavu, v němž se nacházíme již delší dobu.
V době e-mailové korespondence, mobilních telefonů, kreditních karet, rychlého cestování z místa na místo a velkého stěhování lidí není totiž pro pár extremistů, fanatiků, fundamentalistů a teroristů problémem, aby drželi Západ v šachu.
Zlo, které zaútočilo na New York, na turisty na Bali, na vlaky v Madridu a na metro a autobusy v Londýně, je nesmírně sofistikované.
Nejsou to chaotičtí blázni, kteří se rozhodli anarchistickým způsobem změnit svět. Mají naopak dostatek peněz, v mnoha (zejména islámských) zemích pevné a ve všech vrstvách společnosti rozvrstvené zázemí, používají moderní techniku a přesně tuší, jaké reakce a pocity svými zločiny vyvolají.
Jejich cílem není položit vlády západních států, protože si sami dobře uvědomují, že se jim to nepodaří.
Ale vyvolat chaos, paniku a zasáhnout některé „tepny“ naší civilizace dokážou velmi snadno a poměrně snadno mohou své útoky kdykoli zopakovat.
Bylo by velmi naivní i neodpovědné si myslet, že to je jinak.
Ukazuje se, že válka s terorismem není záležitostí vyhraných bitev v Afghánistánu či Iráku. I když zbavit vlády fundamentalistické hnutí Tálibán či vraždícího Saddáma Husajna bylo určitě správné.
Válka s lotry, kteří útočí na bezbranné civilisty a neštítí se zabíjet děti a ženy, se nebude rozhodovat s pomocí vrtulníků Apache a raket Tomahawk.
Vždyť útočníka úplně přesně nikdo nezná a nikdy podle všeho ani znát nebude.
Zatímco kdysi to byl jasně specifikovatelný a rozpoznatelný nepřítel, který jenom použil jiné metody boje, tak dnes (a výbuchy před dvěma týdny v Londýně to ukázaly) to může být letitý soused či vzorný žák letecké školy, který se přece tak dobře chová a naučil se i jazyk země, kam přijel s řádným povolením (útočníci z New Yorku).
Co si má tedy Západ s podobným typem nepřítele počít? Politici budou donekonečna opakovat, že teroristy porazí a že v této válce vyhrajeme. Jejich slova však nikdy nedolehnou až k uším žáků madras (náboženských islámských škol), kde je protivník jasně speficikován a pojmenován.
Kvůli tomu to bude nerovný zápas světa tolerance, svobod a snášenlivosti se světem fanatismu, příkazů, zákazů a vyvolávání zášti.
Právě proto bude Západ i nadále překvapován, šokován a znervózňován dalšími útoky. Koneckonců je to dobře, protože přijmout strategii tohoto odporného nepřítele není možné. I když usínat s hlavní u spánku nebude nic příjemného.
