Lokalitou velkolepých oslav se nemohlo stát nic jiného než Braniborská brána. Ta po osmadvacet let stála přímo na hranici v takzvaném pásmu smrti a běžným smrtelníkům byla zcela nepřístupná.
"Nikdo k ní tenkrát nemohl ani na krok. Dětem jsme ji ukazovali na dálku z parku Tiergarten," zavzpomínal krátce před zahájením ceremoniálu Hans Lehn, který žil v Západním Berlíně. "Když to spadlo, byla to skutečná eufórie, to mi věřte," dodal dojatě.
OSLAVY PÁDU ZDIV Berlíně opět padla zeď, tentokrát z polystyrenu |
K Braniborské bráně se scházely desetitisíce lidí. Někteří pohledem na obří domino zavzpomínat, jaký byl život se zdí uprostřed města, jiní si jen popovídat s náhodnými kolemjdoucími.
Symbol rozdělení
Atmosféra u klasicistní brány, která je symbolem rozdělené metropole, byla po celý den uvolněná. Navzdory desítkám zahraničních televizních štábů, početným policejním zátarasám a ozbrojeným hlídkám se lidé okolo pomalovaného domina procházeli s úsměvem i slzami dojetí.
Nenechali se ničím rušit. U bývalé hranice, kterou dnes připomíná vybetonovaná čára na silnicích, se sešli především ti, co tu stáli přesně před dvaceti lety.
OTÁZKOU ZBOURAL BERLÍNSKOU ZEĎNovinář nostalgií po NDR nežije |
"Nevěděli jsme tenkrát, co se stane, když překročíme hranici. Síla davu nás ale hnala dopředu. Nikdo nic neřešil, chtěli jsme pokořit tu otravnou zeď. A to se povedlo, už v noci z 9. na 10. jsem se procházel Západním Berlínem," zavzpomínal Georg Lehmann.
Pád zdi jsem prospal
Ne všichni se o pádu zdi dozvěděli včas. "Já to všechno prospal. Bydlel jsem ve čtvrti Wilmersdorf, tam se nic nevědělo. Až když jsem 10. přišel do práce, řekl mi o tom kolega," vyprávěl u vchodu do nově otevřené stanice Brandenburger Tor přímo pod bývalou hranicí Joachim Gorell, který pracuje v Berlínském dopravním podniku BVG.
"V tu chvíli se spustil maratón na Západ. Všichni si brali volno – a někteří i bez něj – jeli okamžitě za zeď. Západní Berlín nikdo neznal, v NDR nebyly žádné jeho mapy.
Všichni jsme věděli, že se chceme podívat na Ku'damm a do obchodního domu KaDeWe, nic jiného jsme neznali," směje se Gorell a dodává: "Já si počkal radši až na víkend. Vyrazili jsme na vysněný Západ a když jsme se večer vrátili domů, pořádně jsme to oslavili!"
