Rozmazlujte své děti, už nikdy se nebudou mít tak dobře jako teď - tedy pokud by budoucnost mělo určovat to, co si o ní právě myslíme.
A myslíme si, že dnešní děti se nebudou mít tak dobře jako my. Většinu Evropy a USA zachvátila vlna hlubokého pesimismu, jaká tady nebyla od velké krize ve 30. letech minulého století.
To, že příští generace se bude mít automaticky lépe, patří k základům amerického snu, přesto tomu dnes v USA věří jen 37 procent lidí. Ve Francii pouze devět procent. Dokonce v Německu, kde ekonomika šlape, si to myslí zhruba jen třetina lidí. V Británii pouhá čtvrtina. A v Japonsku jen pětina.
Vykřičník je červeně podtržen zjištěním, že lidé nejsou nijak ovlivněni ekonomickou situací, protože si myslí, že finančně se mají celkem dobře a světová ekonomika si po krizi z minulého desetiletí už zase sedla.
Zřejmě jsou za tím jiné věci: svět vypadá vykolejeně a občas takový i je, protože staré pořádky mizí, média vytvářejí pocit permanentní krize často z bezvýznamných událostí, a to vše vyvolává pocit hluboké nejistoty. Nemusí být vždy podložená, ale jak ukazují čísla, obavy jsou reálné.
