Zámek Opočno je kouzelný. Dokázal se proměnit v zrcadlo, které ukazuje většinu pokrytectví, traumat a nejasností moderní historie.
Nedůvěru k vlastníkům. Byli to památkáři, kteří si myslí, že šlechtická rodina, které zboží patřilo odedávna, bude hospodařit hůř než stát. Proto hnali při tak vysoko.
Závislost soudů. Jestliže Ústavní soud navrhuje zpomalení a přezkoumání restitucí, nevychází vstříc jasné politické objednávce? Politici v souladu s převažujícím veřejným míněním často vyjadřují nedůvěru k "cizácké" šlechtě a k restitucím vůbec.
Rozpor práva a morálky. U tohoto bodu se zastavme, je totiž plný paradoxů a starých i nových bolestí. Kdyby nebylo Benešových dekretů, vše by bylo jednoduché. Ty totiž zabavily majetek všem občanům německé národnosti (pokud nedokázali, že byli aktivní antifašisté).
Takový zákon, který se opírá o národnost jakožto kolektivní vinu, je z dnešního hlediska nepřijatelný. Jeho obhájci tvrdí, že byl reakcí na neuvěřitelné hrůzy druhé světové války, které spáchali fašisté, a jako takový je pochopitelný.
Debata se vede pouze v médiích. Praví i leví politici v jednotě s právníky považují Benešovy dekrety takřka za náboženství. Důvody jsou veskrze pokrytecké. Je to obava, že kdyby byly dekrety byť jediným precedentem prolomeny, domáhali by se zabaveného majetku němečtí Češi odsunutí či, chcete-li, vyhnaní v roce 1945.
Na jeden šlechtický rod tak dopadá celá tragédie moderních českých dějin. Hlavně však neschopnost vyrovnat se čestně s nespravedlností, kterou spáchali naši předkové po druhé světové válce. Benešovy dekrety zůstávají součástí právního řádu a nepřekročitelnou hranicí pro soudy. Jsou však i hranicí mezi Českem a moderní západní civilizací.
