Díky trestnímu stíhání Otta se policii otevírá možnost získat ze Švýcarska detaily o kontu v curyšské bance Credit Suisse, na něž byly podle policie ukládány neevidované finanční dary pro ODS. Švýcarské úřady mohou poskytnout policii údaje o kontech pouze v případě, že osoba, která měla s kontem něco společného, je trestně stíhána. A to se stalo teprve loni v létě. Otto byl podle policie právě tím, kdo peníze ze švýcarského účtu vybíral.
Policii však pomohlo nejen zahájení trestního stíhání. Ludvík Otto totiž podle dvou zdrojů blízkých vyšetřování promluvil o zákulisí financování ODS. Co přesně řekl nebo naznačil, není zřejmé. Policisté, státní zastupitelství, ale i lidé ze státní správy, kteří mají o stavu vyšetřování obvykle přesné informace, nechtějí nic prozradit, aby neohrozili průběh vyšetřování.
Otto, který opustil vazební věznici loni v listopadu a je stíhán na svobodě, odmítá k případu cokoli říci. "Nezlobte se, ale s lidmi vašeho zaměstnání už nikdy o ničem hovořit nebudu. Na shledanou," řekl a zavěsil telefon. Jeho právní zástupce Oldřich Choděra tvrdí, že byl u všech výslechů policie a během nich nebyla podle něho o kontu ODS řeč: "Nemyslím, že by jim nějak pomohl."
Státní zastupitelství komentuje posun celého případu jednou větou: "Zjistili jsme nové údaje." Díky nim odeslaly české úřady před dvěma měsíci (22. prosince 1999) poslední doplnění žádosti o právní pomoc do Švýcarska. Kdy přijde odpověď a co v ní bude, nedokáže nikdo odhadnout. Bez informací ze švýcarských bank se však případ nedá uzavřít.
KONTO PROZRADIL NÁKUP BUDOVY
Informace o existenci tajného konta ODS ve Švýcarsku se dostaly na veřejnost koncem roku 1997 těsně před pádem Klausovy vlády. Za únikem této obecné, ale důležité informace stáli lidé z okolí někdejšího místopředsedy ODS Josefa Zieleniece, kteří se podle svých slov dozvěděli o existenci konta teprve na podzim 1997 a odmítli dát svolení k jeho dalšímu využívání.
Skandálu totiž předcházela snaha ODS koupit si vlastní budovu, v níž by měla nejsilnější parlamentní strana své sídlo. ODS byla (a stále je) v pražské Sněmovní ulici pouze v pronájmu. Právě na zakoupení nové budovy chtěla ODS původně použít peníze, jež měla uložené v zahraničí. "Představitelé ODS v té době navštěvovali různé bankovní domy s tím, že by si vzali na nákup budovy úvěr. Idea byla taková, že ODS by tento úvěr splácela z černých peněz v zahraničí," uvedl zdroj obeznámený s vyšetřováním.
Aby ODS mohla peníze z tajného konta použít, musela je nejdříve zlegalizovat. K tomu měl sloužit muž jménem Miguel Tuero ze Švýcarska. ODS s ním skutečně podepsala smlouvu o tom, že bude pro ni shromažďovat v zahraničí finanční dary. "Ten člověk má s námi smlouvu, podle níž bude na naše konto v Komerční bance v Praze posílat peníze, které sežene," řekl k tomu v prosinci 1997 tehdejší hlavní manažer strany Tomáš Ratiborský. "Podle našich informací měl Tuero ve skutečnosti pouze legalizovat tajně uložené peníze v zahraničí," řekl jeden z důstojníků policie. Tento způsob legalizování peněz však ODS nestačila využít: 1. prosince 1997 padla Klausova vláda.
PÁTRÁNÍ SE HNULO PO PŮL ROCE
První půlrok policejního pátrání po švýcarském kontu ODS byl zcela neúspěšný. Politici z takzvaného protiklausovského křídla, kteří byli ve vedení strany nebo v jeho těsné blízkosti, policii nepomohli: detaily o kontu prý neznali. Další politici a úředníci ODS s policií odmítli spolupracovat úplně. Na první žádost o právní pomoc, kterou české úřady poslaly do Švýcarska již 15. ledna 1998, přišla negativní odpověď, protože v ní nebyly téměř žádné konkrétní údaje. Až když se policie zaměřila na někdejšího tajemníka hlavní kanceláře ODS Ludvíka Otta a jeho tuzemské účty, přišel první dílčí úspěch: zjistilo se, že na jeho účet ve Foresbance přicházely platby ze švýcarské banky Credit Suisse. Otto pak tyto peníze používal buď přímo k financování různých služeb ODS, nebo je nenávratně půjčoval své straně, anebo je vybíral přímo bývalý výkonný místopředseda ODS Libor Novák, který měl k Ottovu tuzemskému kontu jistou dobu podpisové právo.
POLICIE PŘIŠLA NA DAŇOVÉ ÚNIKY
Když policie loni v červnu obvinila Otta ze spolupodílnictví na daňových podvodech jeho společníka v podnikání Miloše Běhounka, nikdo zpočátku nechápal, o co jde. Proč Běhounek? A proč se policie zaměřila na "drobné" daňové úniky z podnikání nějakého obyčejného podnikatele? Částečná odpověď přišla zanedlouho: daňové úniky vznikly právě při financování ODS. Otto totiž na svého společníka a přítele Běhounka kupoval pro ODS za černé peníze ze zahraničí auta, kancelářskou techniku a plakáty nebo tímto způsobem proplácel různé předvolební kampaně Klausovy strany.
Co sleduje policie trestním stíháním Ludvíka Otta ve skutečnosti daleko nejvíce, zůstávalo dlouho utajováno a vyšlo najevo až po odeslání posledního doplňku k žádosti o právní pomoc do Švýcarska.
Jeden z policejních důstojníků komentoval loni v srpnu tehdy ještě tříměsíční pobyt Otta ve vazbě větou: "Zatím bych to nazval, že se chová jako Jan Hus. Na svých výpovědích, že o ničem neví, nic nezměnil." Na stejnou otázku (zda Otto promluvil) tento důstojník dnes odmítá cokoli říci.
