Řadový poslanec mu způsobil velkou nepříjemnost. Noví majitelé zprivatizovaných podniků budou muset nabídnout, že spolu se státními odkoupí i podíly malých akcionářů. Žádné přetěžké břímě to není, tak musí postupovat všichni investoři, kteří získají většinu. Jen ti, kteří kupovali přímo od našeho státu, měli výjimku a na kapsu drobného akcionáře se nemuseli ohlížet.
Na Pilipa se seběhli kolegové ze znesvářených stran. Paragraf prý do návrhu propašoval a většina sálu nevěděla, o čem vlastně rozhoduje. Je to divný parlament. Poslanců, kteří by byli proti, jsou najednou desítky, ale žádný nedokázal ohlídat, pro co hlasuje. Problém má více rovin. První je, že politici ODS a ČSSD nadřadili státní pokladnu nad zájem občanů i nad zákon.
Za druhé dotčeným ani nevadí, že si šijí z neschopnosti oblek. Svoji zákonodárnou čest odhodili stranou. Nevěděli prý, o čem hlasují. Co si potom myslet o zákonech, výsledku jejich práce? Vždyť poslanci mohou stokrát do roka volat, že chtějí vlastně cosi úplně jiného. Proč je vůbec brát vážně? Pokud schválili něco špatného, má je opravovat Senát, prezident nebo Ústavní soud.
To říká ústava, ale oni ji právě obcházejí. Nechtějí se o moc dělit, chtěli si věc rozhodnout dřív, než ji dodají na stůl někomu jinému. Mají ambice rozhodovat i za jiné. Hrozí nám vláda sněmovny, vláda těch, kteří nevědí, za co zvedají ruku.
Nabízí se ještě jedno vysvětlení. Privatizace se kvůli Pilipovi zpomalí, možná se ani do voleb nestihne.
A přitom se na ni tolik spěchalo. Tak, že dokonce padala obvinění: strany opoziční smlouvy se chtějí na velkých transakcích přiživit. Při privatizaci už porušily několik pravidel. Peníze přece před volbami potřebuje každá strana.
