Pozměňovací návrhy poslanců totiž podle zpravodajky zákona senátorky Jitky Seitlové (ODA) měly mnoho nedostatků a chyb. Poslanecký návrh například nestanovoval, který úřad bude provádět příslušné řízení nebo kam mají lidé posílat svá vyjádření, upřesnila Seitlová Českému rozhlasu.
Stanovení výjimek ze zákona bylo podle senátorů velmi obecné a rozsáhlé. Mohlo by se tak stát, že lidé by se vůbec nedozvěděli o nějakém projektu v jejich okolí.
Zákon rovněž zkracuje některé správní lhůty, čímž by se měl zrychlit proces posuzování na zhruba 14 měsíců.
Senátoři zpřesnili také ustanovení, podle nichž měla být veřejnost z jednání o posuzování vlivů vyloučena v případě, že by projekty obsahovaly utajované skutečnosti. Podle návrhu Senátu by takovéto skutečnosti pouze neměly být předmětem veřejného projednávání.
Pro schválení zákona s dvěma desítkami úprav, které podpořil ministr životního prostředí Miloš Kužvart (ČSSD), se vyslovilo 66 ze 67 přítomných senátorů. Tomáš Julínek (ODS) se hlasování zdržel.
Ministra Miloše Kužvarta nyní podle jeho slov čeká přesvědčování především sociálnědemokratických poslanců, aby podpořili senátní úpravy. Ty podle něho přiblížily předlohu vládní podobě. "Bude to složité, ale jsem v tom optimista," dodal ministr, podle něhož je zákon s úpravami Senátu lepší pro státní správu, samosprávu i pro investory než sněmovní verze.
Kužvart připomněl, že poslanci o zákonu jednali téměř rok a po přijetí řady kompromisů, které předlohu z jeho pohledu přivedly až na samou mez přijatelnosti. Tyto návrhy však vzbudily nevoli ekologických organizací.
Norma se týká také posuzování vlivů na životní prostředí, které přesahují hranice států. Je však otázkou, zda se ještě dotkne dostavby jaderné elektrárny Temelín, která v době platnosti zákona bude již ukončena. Zákon má totiž začít platit až 1. ledna 2002.
Cílem zákona je získat objektivní odborný podklad pro vydání rozhodnutí o realizaci stavebního či technologického projektu podle stavebního, horního nebo vodního zákona. Projednávání vlivů těchto projektů by se mělo vždy týkat například stavby velkých továren, elektráren, letišť, silnic a železnic, rekreačních areálů či krematorií a také těžby nerostných surovin.
