Neumím zhodnotit působení tam koncentrovaných vojáků, ale letecký provoz, který především představoval přelety stíhaček kopírujících terén nízko nad zemí, byl traumatizující. Obrovský rachot ve mně vyvolal vzpomínky na konec druhé světové války, který jsem zažil jako dítě, a tak jsem utíkal do rohu ateliéru a zacpával si uši polštářem.
Podobné průvodní jevy budou nepochybně provázet i eventuální provoz základny v českých zemích.
Chápu, že Američané (určitě i v rámci evropské bezpečnosti) chtějí vybudovat základny ve výhodné poloze ve středu Evropy, kde právě leží Česká republika. Ale zvlněný terén, hustota osídlení a v neposlední řadě i nechuť k cizím vojskům, ať už přicházejí odkudkoliv, činí z České republiky méně vhodné prostředí k vybudování základny.
Je jasné, že když chceme být chráněni atomovým deštníkem, a zdá se, že jsme takové řešení přijali, když jsme vstoupili do Severoatlantického paktu, musíme něco obětovat. Na druhé straně je třeba přihlížet i k zvláštnostem té které země a mechanicky neaplikovat zkušenosti zcizího prostředí.
Česká republika je komorní a velké zásahy jsou pro ni nevhodné. To ostatně vidíme na mamutích skladech, které zaneřádily okolí měst a navazují tak na komunistické projekty sídlišť. I ekonomický vývoj je do budoucna směrován spíše ke službám než k plošné výrobě. Do takového prostředí se vojenská základna opravdu nehodí.
Vidím nebezpečí i v tom, že by se Česká republika dostala do zóny prvního zásahu v eventuální válce, i když nevím, jestli by to nebyla spíše výhoda, neboť přežít atomovou válku nemusí nutně znamenat pozitivum.
Ale je tu i druhá stránka: vnitropolitická situace. Od tzv. sametové revoluce již uplynulo 17 let, a to je dostatečně dlouhá doba k tomu, abychom měli základní demokratické principy již stabilizovány.
Jenže nebývalá laxnost polistopadového parlamentu způsobila, že zločiny komunistů zůstaly téměř nepotrestány a komunistická strana, která by podle litery zákona měla být postavena před soud, funguje dál.
Současná sociální demokracie vedená diktátorem Paroubkem dává dokonce najevo, že by se komunisté měli podílet na vládě. To je situace, kterou jsme mnozí v roce 1990 nepředpokládali.
Také Evropská unie je ve vleku levicových politiků a principy, s kterými chce vládnout Evropě, nejsou daleko od totalitních manýr. Představa sociálního státu je nejen neproduktivní a nepoužitelná, ale především nebezpečná, poněvadž staví do protikladu bohatství a chudobu, a vyvolává tak třídní nenávist, která je zdrojem většiny problémů v současném světě.
KSČM dává neustále najevo, že se připravuje převzít moc ve státě. Záruky, které nabízí Unie, mi připadají nedostatečné. Navíc historie 20. století ukázala, že nás evropské mocnosti vždy nechaly na holičkách. Předhodily nás jak Hitlerovi, tak Stalinovi.
Vojenská základna by byla určitou zárukou demokracie, alespoň v tom smyslu, že by její přítomnost držela komunistickou rozpínavost v přijatelných mezích. Čeští komunisté to vědí, a proto trvale brojí i proti našemu členství v NATO a pod zástěrkami bezpečnosti a humanity odmítají i jakoukoliv přítomnost vojsk NATO. Z tohoto hlediska mi připadá americká vojenská základna v Česku užitečná.
Neumím rozhodnout, které nebezpečí je menší. Komunistická totalita sebrala lidem důstojnost. Život za komunistů ztratil všechny parametry hrdosti. Můžeme namítnout, že v případné válce ztratíme život celý, ale já nevím, co je lepší.
