Skutečným znalostem či pracovním návykům neučí. Například o struktuře hmoty si odnese žák poznatky, které měl před dvěma a půl tisíci lety Demokritos.
Místo historie se dozví ideologickou pohádku, v níž základní roli hraje hrdinný národ, z nějž pocházejí (někdy) jeho předkové.
Získá však matné, podvědomé, ale o to silnější tušení příslušnosti k nějakému celku a nepsaných pravidel chování.
Lidé se nerodí s vírou v Boha nebo v opici. Výzkum, který jsem citoval na počátku, ukazuje, jak obecná škola zformovala jinak americké a jinak evropské děti. Otázkou dneška však je, zda základní školu v současné podobě vůbec potřebujeme.
Moderní doba správně objevila, že nejlepší motivací je pozitivní a sobecká motivace. Chytrý manažer ví, že nejlépe "vykořistí" ty pracovníky, které baví to, co dělají, a navíc touží po odměně a po postupu.
Solidní průzkum o tom, kolik procent dětí baví základní škola, neexistuje. Autor si díky své dlouholeté zkušenosti může dovolit kvalifikovaný odhad: toto číslo je nula.
Podoba školy se navíc od dob Marie Terezie sice zlidštila v obrysech, ale celkové schéma zůstává.
Děti jsou vojensky podřízeny absolutní autoritě učitele. Jejich přirozené instinkty jsou potlačeny. Ubožátka strnule sedí v nepřirozených pozicích. Hodnocení jejich výkonu je velmi stresující a velmi subjektivní.
Žáci, kteří nemají správně utvářené mozkové laloky právě pro tento způsob biflování, musí cítit ponížení. Nemohou soutěžit s těmi, kteří vhodné laloky mají.
Vyučovací doba je nesmyslně dlouhá. Mnozí žáci tráví ve škole více času, než kolik budou později trávit v zaměstnání jako úspěšní profesionálové.
Všechny reformy mění (naštěstí k lepšímu) jen kosmetické rysy tohoto systému. Tuhá kostra však zůstává. Měla smysl, pokud bylo třeba z lidí vychovat vlastence a vojáky, tedy vhodnou potravu pro děla a pro byrokratické manipulace. Nedělejme si iluze, že stát, pokud nám něco nařizuje, to dělá v našem zájmu.
Jenže ostrý řez do samého základu základní školy je i v zájmu samého státu. Ten, aby přežil v globální konkurenci, nepotřebuje už infanterii, ale co nejvíce solitérů, které baví život a odpovědnost - pravý opak toho, co nám vnucuje škola.
Ministerstvo školství chystá stydlivou reformu - méně biflování a více cizích jazyků. Jenže neměli by se dnešní prvňáčci už učit čínsky a arabsky, jak to tradují vtipy? Armáda se chystá vždycky na minulou válku. Škola připravuje děti na předminulou budoucnost.
Rocková kultura nám vštípila, že mladí bývají chytřejší než starší a že není nic horšího než svazování svobodných lidí. Mimochodem, tento poznatek je o něco staršího data než písně Boba Dylana či Pink Floyd. Dosti často ho opakuje Ježíš Kristus svým učedníkům.
Obecná škola je však příliš hrubý nástroj na to, aby uchopila dětskou individualitu a genialitu. Je továrnou devatenáctého století - nikoliv továrnou na vzdělání, ale na začleňování malých lidí do složité společnosti byrokratického národního státu.
Tuto továrnu postupně vymalovali na oranžovo a na zeleno. Přestali chovance týrat rákoskou a karcerem, ale pořád je týrají nudou a zabitým časem. Toto pojetí však neprospívá ani žákům, ani rodičům, ani učitelům, ale už ani byrokratickému státu.
