Úhel druhý, opačný, však může říkat: Komu zakážou pochod příště? Není ten zákaz přliš velkým ohrožením demokracie?
Stran plzeňského pochodu je samozřejmě pozdě bycha honit, je rozhodnuto a nic se už nezmění, ale podobných pochodů bude v budoucnu ještě hodně. A tak je potřeba se ptát, jestli je dobré je všechny preventivně zakázat, anobo zvolit jiné řešení.
Oním jiným řešením samozřejmě nemyslím tichou toleranci, neonacismus je zlo, které je potřeba potírat kdykoliv, kdy vystrčí hlavu. Je však zákaz dobrým prostředkem?
Byl jsem - bohužel jako novinář, takže jenom jako divák - desátého listopadu na pražském židovském městě, kde také chtěli pochodovat náckové. Primátor města, v tomto případě samozřejmě primátor či magistrát města Prahy, jim ten pochod zakázazal stejně, jako to nyní učinil primátor, respektive magistrát plzeňský.
V Praze se však zákaz nezákaz skupina nácků k Josefovu skutečně dostala a pak nastalo takové potírání neonacismu, že byly na chodníku louže krve. Jak se totiž objevili, tak se odkudsi vynořili bijci z Antifašistické akce a zmlátili nácky jako psy. Bílé psy samozřejmě. Ztloukli je tak, že soudím, že alespoň pár z nich se už nikdy žádné neonacistické akce nezúčastní, tak byli biti.
A já se od té doby ptám, jestli je zákaz jejich pochodů dobrý a jestli neohrožuje demokracii - vždyť jak si zvyknou úředníci omezovat právo shromažďovací, nebudou vědět, kde se zastavit.
Ptám se, zda není lepší nechat nácky zmlátit lidmi, kteří spontánně odsuzují neonacismus, zda není lepší a pro demokracii bezpečnější nechat občany, aby tohle zlo z ulic vyhnali sami. Třeba i bitím.
