Už nejstarší kroniky zmiňovaly přelet jasných meteorů nebo vzácněji i pád kamene z nebe. Největší myslitel antiky Aristoteles správně usoudil, že meteory jsou jevy atmosférické, nikoli nebeské. Jeho vyznavači tento názor později rozšířili o již nepravdivý dovětek, že meteory vůbec nesouvisí s vesmírem. Případné padající kameny prý pocházejí ze Země, odkud byly vymrštěny například bleskem či sopečným výbuchem. 24. července 1790 však ve francouzském Barbotanu prší doslova kamenný déšť! Následují tři stovky dopisů očitých svědků. Nicméně nejbližší centrum tehdejší vzdělanosti, pařížská Akademie věd, rozhoduje takto: "Kameny z nebe padat nemohou, a proto nepadají." Nezviklal ji ani petrohradský Němec Ernst Chladni, který si nechal ze Sibiře přivézt sedmimetrákový železný meteorit a rozborem prokázal jeho odlišnost od všech známých pozemských rud i nerostů. Roku 1794 pak vydal útlou knížku s tvrzením, že meteority jsou kosmického původu a meteory jsou v této souvislosti světelné efekty při průletu meteoritů atmosférou. Pojednání se setká s odporem, ba opovržením; teprve po dalším velkém "kamenobití" roku 1803 se učení mužové francouzští chytí za nosy. Od těch dob meteority padají legálně.
Kometa století
Profesionální astronom Alan Hale a nezávisle na něm i hvězdám propadlý stavební inženýr Thomas Bopp, oba z USA, objevují v noci z 22. na 23. července 1995 nadprůměrně velkou a jasnou kometu. Nejblíže Slunci (ve vzdálenosti 137 milionů km, tedy blíž než kolem něj obíhá Země) prošla kometa Hale-Bopp počátkem dubna 1997 a stala se ozdobou tehdejší noční oblohy, dost možná nejjasnější kometou tohoto století. Její návrat se očekává za jeden až dva tisíce let.
Rádiový kněz
25. červenec 1905 je jedním z nemnoha světlejších dnů v životě Jozefa Murgaše, slovenského kněze a vynálezce působícího v USA. V přítomnosti vlivných svědků se mu totiž právě podařilo předat mezi dvěma stožáry tuto bezdrátovou depeši: "Chvalte Boha, od kterého všechno požehnání přichází!" Pravda, Murgaš nebyl první, kdo vysílal rádiem, vynalezl však nový způsob telegrafie - ne tečky a čárky, které mu připadaly dlouhé a zdržující, nýbrž dvoutónový systém vysílající pouze tečky, zato na dvou frekvencích (tedy dva různě vysoké tóny, něco na způsob kvartového intervalu znělky "hoří"). Chybějí však peníze, obchodnický duch a snad i to štěstí. Murgašův "Ton-system" se nicméně mnohem později stane předchůdcem dnes ve vysílání nejrozšířenějšího způsobu přenosu kmitočtové modulace (FM).
Zapomenutý zakladatel
26. července 1815 se v tehdy pruské Poznani narodil anatom a fyziolog Robert Remak (zemřel 1865). Kromě uznávaných základních prací v oboru embryologie a elektroterapie je také odstrčeným zakladatelem buněčné patologie, kterou mu, zdá se, "ukradl" slavný Němec Rudolf Virchow. Podle slov jednoho amerického historika vědy byli Remak a náš Purkyně objeviteli, "jejichž hlasy utonuly v publicitě, kterou spustili kolonizátoři Schwann a Virchow".
Nesmrtelné perpetuum
Zákony zachování energie i nemožnosti úplné přeměny tepla v práci jsou známé od poloviny 19. století, ale perpeťáci neboli tvůrci perpetua mobile (věčného samohybu) se nevzdávají. Ještě podivuhodnější pak je, že jim na to skáčou i některé oficiální instituce. Například jistý Horace Wickham dostává 26. července 1870 v Chicagu patent na důmyslný přístrojek, který místní patentní úřad uznává za perpetuum mobile.
- pátek 21. července 2000
