Papuánští politici o zákazu uvažují od chvíle, kdy kdosi vyslovil domněnku, že právě díky žvýkání betelu se po celém státě rozšiřuje tuberkulóza.
Zdánlivě podivná souvislost má své opodstatnění. Takzvané betelové sousto sestává z nedozrálého plodu arekové palmy, který se smísí například s práškem z limetky a hořčicí. Po rozžvýkání zažívá konzument příjemné stimulující pocity srovnatelné s vykouřením cigarety.
Vyžvýkané sousto pak většinou končí na zemi. Ulice celé jihovýchodní Asie i všech sundských ostrovů, kde je tento zvyk masivně rozšířen, tak pokývají ošklivé načervenalé plivance. A právě ty dělají nové vládě těžkou hlavu.
"Budeme to muset zakázat," potvrzuje britskému deníku The Telegraph John Pundari, papuánský ministr životního prostředí a památkové péče. "Srovnejte cenu života s vášní ve žvýkání a plivání betelového sousta... Jak jinak se máme s nemocí popasovat? Po celé zemi musíme uzákonit a uplatňovat zákaz žvýkání betelu," nebere si servítky ministr.
Lepší chování i zdravotní stav
Papuánská legislativa s betelem bojuje už dlouho. Dosud ale vždy narazila na jeho přílišnou oblibu u místních a zároveň jeho nezanedbatelném přínosu domácí ekonomice. Tisíce Papuánců totiž jeho pěstování a následný prodej v ulicích velkých měst živí.
"Pokud se začneme zbavovat těchto zvyků, naučíme naše lidi nejen slušnému chování, ale zlepšíme i zdravotní situaci. A to pouhou prevencí," uvažuje guvernér papuánské metropole Port Moresby Powes Parkob.
"Do našeho města se vrací tuberkulóza i další nemoci. A většina z nich se šíří vzduchem, právě společně s betelovými plivanci," vysvětluje Parkob.
O zákazu betelu uvažují v Papui-Nové Guineji. Zvyk je však rozšířen v celé oblasti jihovýchodní Asie. Od Pákistánu přes Indii, Šrí Lanku, celou Zadní Indii až do Indonésie a okolních ostrovů.
