Nejznámější česká operní pěvkyně Ema Destinnová zažila strmý vzestup, období slávy, ale i hořký konec a pád do osamocení. V Národním muzeu mají předměty v její pozůstalosti z obou etap jejího života. Šperky z doby, kdy na pódiích dobývala svět i smutné dopisy z konce života.

"Byla to první opravdová hvězda. Po ní nesly jméno oplatky "destinky", vyráběly se kabelky s emblémem ED," řekla iDNES.cz Vlasta Koubská z divadelního oddělení Národního muzea.

Přízeň publika je ale pomíjivá. Byla-li Destinnová první skutečnou hvězdou, nemohla se vyhnout ani strmému pádu. Zahrály si nepříznivé okolnosti, válka i jednoduchý nedostatek štěstí.

Památky na hvězdu
V době své největší slávy okouzlovala diva publikum svým hlasem, vystupovala po boku nejznámějších pěvců, i ty průměrné dokázala strhnout k nevídaným výkonům. Do svých rolí se maximálně vžívala a ovace diváků nebraly konce.

Z té doby se v Národním muzeu zachovaly po božské Emě desítky ozdob a osobních předmětů. Kromě secesních pásů, dekorativních ozdob a nášivek na šaty, ve kterých Destinnová vystupovala tu jako Aida, tu jako Šárka či Salome, ukrývá muzejní sejf i skutečné osobní šperky, které pěvkyně nosila v soukromí a které často dostávala darem.

Diadém, který jí věnoval anglický král Jiří II. najdeme už pouze na fotografiích, v muzeu ale mají jiné pěkné kousky. Například secesní zdobený diadém, který muzeum získalo v roce 1946 od Československého červeného kříže, do té doby byl uložen v bance jako depozitum. Je z pozlaceného stříbra, vykládaný ametysty, indickými granáty a barokními perlami.

Prolamovaný diadém z pozlaceného stříbra

Z přeplněných sálů do "domácího vězení"
Zatímco v uměleckém světě hvězda Destinnové stoupala strmě vzhůru, v osobním životě na ni čekalo mnoho nepříjemných překvapení. Když v roce 1914 její přítel, barytonista arabskofrancouzského původu Dinh Gilly, koupil zámek Stráž nad Nežárkou, aby tu s Destinnovou žil, vypadalo vše ještě nadějně.

Týž rok ale přišla válka a Dinh Gilly musel po nějaké době coby občan nepřátelského státu do zajateckého tábora. Později nechal zámek přepsat na Emu.

Přečtěte si dopis Jak Ema Destinnová vyrušila zloděje

Ve světě mezitím dorostla nová generace zpěváků, takže po válce už zájem o Destinnovou poklesl. Na pódia se tedy vracela jen nepravidelně. Konec kariéry i pád do samoty nesla velice těžko.

Smutky ukryté v dopisech
Útěcha nepřišla ani v roce 1923, kdy se provdala za o dvacet let mladšího nadporučíka letectva Josefa (Joe) Halsbacha. Třebaže ho upřímně milovala, jejich manželství příliš šťastné nebylo. Ještě více se uzavřela do svých sbírek starožitností, obrazů, knih a šperků, které s oblibou shromažďovala.

Její muž většinu majetku proflámoval a Destinnová tak musela své cennosti a osobní předměty chtě nechtě prodávat. Potýkala se s finančními problémy, dlužila na daních. Joe Halsbach jí často nechával samotnou, pěvkyně si tedy alespoň krátila čas psaním či rybařením.

Své smutky ukrývala do dopisů, které adresovala své sestře a blízkým přátelům. Těch mají v muzeu téměř dva tisíce. Stejně jako předmětů, kterých se Destinnová ke konci života musela v tíživé situaci zbavit.

Proto se mezi lidmi v okolí Stráže nad Nežárkou dodnes najdou starožitnosti i věci denní potřeby, které Destinnové patřily. "Byla štědrá. Lidem v okolních vsích rozdávala boty, šaty, zrcadla či sošky," vysvětlila Koubská. Mnohé z těchto předmětů pak našly svou cestu do Národního muzea. Ještě dnes se objevují lidé, kteří je muzeu nabízí darem nebo k odkoupení.

Část věcí po smrti umělkyně prodal muzeu i ovdovělý Halsbach. "Máme od něj například většinu kostýmů, které nám prodal jeho syn," vysvětlila Koubská.

Destinnová tak je v muzeu jednou z nejlépe zdokumentovaných osobností, myslí si Koubská. Připomíná i jiné významné činoherní herečky, jejichž pozůstalosti muzeum schraňuje, po žádné z nich se toho ale nedochovalo tolik, jako po Destinnové.

"Destinnová je fenomén, jsme rádi, že zde máme památky na tak významnou osobnost. Ty předměty často odpovídaly dobovému vkusu. Hovoří o její touze sbírat věci a ukazují, co dotyčná považovala za důležité," dodala Koubská.

Slavná operní pěvkyně zemřela v pouhých dvaapadesáti letech na krvácení do mozku. Stalo se tak 28. ledna 1930 v Českých Budějovicích.

Text: Adam B. Bartoš  Grafika/foto: David Votruba