Proces, v němž Saddám Husajn stanul před pěti soudci, se konal v jeho někdejším palácovém komplexu v centru Bagdádu. Provázela ho mimořádná bezpečnostní opatření.
Saddám do síně přišel v černém obleku, bílé košili bez kravaty a s koránem v ruce. Jednání mělo začít v 09:00 SELČ. Kvůli organizačním problémům a bezpečnostním opatřením se však o dvě hodiny zpozdilo.
Protahoval se i samotný průběh procesu. Saddám totiž odmítl se soudcem komunikovat. Nechtěl například vyslovit své jméno. "Vy mě znáte. Jste Iráčan a víte, kdo já jsem," řekl soudci.
Prohlásil se za prezidenta Iráku a zpochybnil legitimitu soudu. "Nebudu tomuto takzvanému soudu odpovídat. Kdo jste? Co chce tento soud?" ptal se Husajn.
Soudce potom požádal o identifikaci zbývajících sedm obžalovaných, někdejších Husajnových podřízených. Vyjmenoval konkrétní body obžaloby a zeptal se Saddáma, jestli se cítí vinen ve věci nařízení masakru. "Nevinen," prohlásil Husajn. Stejně odpověděli i ostatní muži.
Saddám přiletěl vrtulníkem
Do budovy soudu Saddáma podle agentur dopravil vrtulník. Ještě před začátkem soudu dopadly do střežené oblasti dvě minometné střely, které ale nikoho nezranily ani nezpůsobily žádnou škodu.
Americké úřady jmenovaly hlavním soudcem Kurda Rizgara Muhammada Mína. Soudci seděli na vyvýšených místech, Saddám a dalších sedm obžalovaných v ohrazených kójích naproti soudcům.
Kromě Saddáma před soudem stanul bývalý šéf zpravodajské služby Barzán Ibráhím Hasan Tikrití, někdejší viceprezident Táhá Jasín Ramadán a pět místních představitelů bývalé vládní strany Baas.
Sedadla pro svědky odděloval závěs na ochranu jejich identity. Novináři a pozorovatelé byli za přepážkou z neprůstřelného skla.
Saddáma čekají v budoucnosti procesy v mnohem "těžších" kauzách, jako je genocida, potlačení šíitského povstání, invaze do Kuvajtu a vyprovokování války s Íránem.
Obhajoba požádala odročení
Právní odborníci počítali s tím, že obhajoba bude postavena na zpochybnění legitimity soudu. To potvrdila už první reakce Saddáma. Soud vznikl po invazi v roce 2003, kdy byl Irák pod americkou civilní správou.
Obhajoba také předem avizovala, že požádá o odročení stání, aby měl Saddámův právní tým čas seznámit se s dokumentací. Soud jí vyhověl a odročil proces na 28. listopadu.
Co se stalo v Dudžailu 8. července 1982
Onoho horkého letního dne před více než třiadvaceti přijel Saddám Husajn na návštěvu do prašného městečka Dudžail severně od Bagdádu. Konvoj několika vozů se v Dudžailu setkal jen s vlažným přijetím.
Saddám, sekulární sunnita, který 18 měsíců předtím rozpoutal válku proti sousednímu převážně šíitskému Íránu, nebyl ve městě s převahou šíitů moc populární.
Jen strach zabránil jeho obyvatelům dát averzi výrazněji najevo. Saddám přečetl projev, vyfotil se s několika místními dětmi a vydal se do staré části Dudžailu. Na cestě mezi palmami si na něho počíhalo osmičlenné komando atentátníků ze šíitské strany Dava, prý zaplacené Íránem.
Konvoj se ocitl v husté palbě. Pokus o zabití tehdy 45letého Saddáma nevyšel. Prezident vyvázl nezraněn a obyvatelům městečka se krutě pomstil.
"Vyřiďte to s nimi," nařídil podle obžaloby Saddám obávaným Republikánským gardám. Jejich příslušníci městečko mžikem obklíčili, domy srovnali se zemí a zatkli členy 400 rodin. Mnoho z nich prošlo mučením, 140 šíitů Saddámovi věrní zavraždili.
Vyšetřovatelé prý opatřili důkazy, že Saddám rozkázal vdovy a děti zavražděných umístit do nechvalně proslulé věznice Abú Ghrajb. Později byli všichni internováni v provizorních táborech v poušti.
Začátek procesu zvýšil napětí v Iráku
Ve vesnici Dudžail se v souvislosti se Saddámovým procesem ve středu manifestovalo. Její obyvatelé žádali pro bývalého iráckého prezidenta smrt. Mnozí z nich nesli fotografie příbuzných, kteří přišli v roce 1982 o život.
Velké napětí panovalo také v Husajnově rodném Tikrítu. Skupinky obyvatel protestovaly u stadionu proti soudu. Tamní obchody zůstaly zavřené a v okolí města zaujaly pozice policejní jednotky.
