Od hor v Afghánistánu, kde americká komanda v říjnu 2001 naváděla rakety na pozice Talibanu, až po nedávné noční razie britské policie, pátrající na předměstích po původcích krvavých londýnských útoků.
Jak si Západ v této válce vede? Odpověď v sobě skrývá nejedno úskalí, přesto je možné říci: zatím v ní vítězí. Ovšem ne ve všem. A mnoho nesnadných bitev na něj ještě čeká.
Vítězí především proto, že krvavé útoky 11. září a další série násilností měly menší dopad, než útočníci doufali. Nevypukla válka Západ versus islám a v mnoha ohledech se pozice Ameriky jako globální velmoci ještě posílila. Al-Kajda není mocnou globální sítí a Usáma bin Ládin má jen omezené možnosti vést "svou válku".
Svět, ač to tak nejdřív vypadalo, se zase tak zásadně nezměnil. Projděte se New Yorkem, ze zkázy u Ground Zero vám i po těch letech možná naběhne husí kůže a nezapochybujete, že 11. září nebude nikdy zapomenuto. Poodejděte však kousek dál a stejně intenzivně pocítíte, že život se vrátil do starých kolejí a že všechny ty dalekosáhlé úvahy politiků a politologů, že Amerika již nikdy nebude, co bývala, se zkrátka nenaplnily.
Pro novináře je fascinující sledovat různé kapitoly této války - v Afghánistánu jsem byl svědkem bitvy s Talibanem, v Bagdádu pár dní po svržení Saddáma viděl pád jeho říše, před několika týdny jsem navštívil Londýn v den, kdy vybuchla druhá série bomb, a tyto řádky píšu v Saúdské Arábii, která téměř každý týden hlásí: Zase jsme zlikvidovali další extremisty z Al-Kajdy (a kde se, jak známo, narodil Usáma bin Ládin a také 15 z 19 teroristů z 11. září).
A jak se na první léta války s terorismem budou s odstupem času dívat historici, kteří mají na shrnutí dlouhých let často jen pár odstavců? Zkusme se vžít do jejich role.
První fází této války, mohla by začít krátká kapitola v učebnicích, byla éra euforického tažení. Spojené státy a Británie krátce po 11. září zahájily odvetný úder na Afghánistán, kde hnutí Taliban skrývalo Usámu bin Ládina, ideového vůdce útoků na USA. Válka byla překvapivě rychlá a úspěšná, Taliban byl rozprášen, bin Ládin prchl a do Afghánistánu se po čtvrt století válek vrátil křehký mír. Pro Západ to byl triumf, a to i proto, že lotři po světě (například v Severní Koreji či Libyi) si uvědomili, že s Washingtonem není radno žertovat.
Fázi č. 2 války s terorismem je možné - pokračuje naše fiktivní kapitola z učebnic dějepisu - nazývat fází kritickou. Po triumfu v Afghánistánu přišla pohroma v Iráku: diktátor byl svržen, ale vše další se nějak nepodařilo - zbraně hromadného ničení nebyly nalezeny, vypukla partyzánská válka, země se nestala strategickým zdrojem ropy. Ovšem, ukázalo se, že voliči v USA a Británii to za tak strašné fiasko nepovažovali: George Bush i Tony Blair byli znovu zvoleni.
Fáze č. 3 války začala 7. 7. 2005 v Londýně, kdy čtveřice znuděných Britů, muslimů z více méně dobrých rodin, pozabíjela bombami desítky lidí. Tuto etapu je možné nazývat fází rozhodující. V ní žijeme nyní a je to fáze nejnebezpečnější, a to i tím, že si málokdo uvědomuje její existenci.
Brity šokovalo, že bomby nekladli nějací vousatí šílenci z jakési daleké země, ale "mladíci z předměstí", kteří pod vlivem radikálních muslimských vůdců a zkoumáním internetu "propadli" této válce. A ještě více Brity zaskočilo, že podle průzkumů nezanedbatelné procento britských muslimů jejich hrůzné činy "chápe", či dokonce "schvaluje".
Dříve by to tak nebylo a právě v tom je ta nebezpečná změna. Před pár lety mi duchovní vůdce hlavní londýnské mešity vyprávěl o toleranci a proklínal veškerý extremismus, před pár týdny mi jiný muž na téže pozici kázal o tom, že Západ muslimy utlačuje a zabíjí a že proti tomu je třeba bojovat. A poté odmítl říci cokoliv zlého o Usámovi bin Ládinovi.
Proč to vše považuji za tak důležité? Protože letadla, která před čtyřmi lety zaútočila na USA, neměla jen zabíjet. Bin Ládinův plán byl mnohem pekelnější - věděl, že USA udeří zpět, a doufal, že tím bude vražen klín mezi svět islámu a svět Západu. Doufal, že postupně bude růst napětí mezi těmito dvěma světy, že radikálů mezi muslimy bude přibývat a že přijdou další střety, z nichž nakonec on a jeho věrní vyjdou vítězně.
Události uplynulých měsíců a týdnů naznačují, že tento plán není ani zdaleka mrtvý. A že tedy další těžké bitvy mohou být na obzoru.
