ZE SERIÁLU
Důležité figury na válečné šachovnici
Rozporuplný muž, původním povoláním architekt, který se označoval za Hitlerova přítele, dokázal navzdory bombardování, blokádě a nedostatku surovin zajistit zbrojní výrobu až do konce války.
Čtyři roky po válce sovětský diktátor Stalin řekl: „Hitlerovi generálové odchovaní dogmatem Clausewitze a Moltkeho nepochopili, že válka se vyhrává v továrnách.“ Myslel sice zestátněné továrny, ale pravdu měl v jednom: Německo přešlo na masovou zbrojní výrobu pozdě.
Hitler spoléhal na bleskové války (a vítězství), a tak se s válečnou přestavbou průmyslu zpočátku vůbec nezatěžoval. Když se v Německu dostal k moci, měl totiž vedle válečných plánů ještě jiné: chtěl přestavět německá města, především Berlín, ve svérázném nacistickém duchu. A právě to jej sblížilo s architektem Albertem Speerem, který pro něj pracoval od svých začátků v nacistické straně.
Sen o nejkrásnějším městě
Speer pocházel z bohaté rodiny. Architektem byl už jeho dědeček i otec. Když vystudoval, Německo ovládala hospodářská krize, a ač byl nadprůměrně nadaný, o zakázky měl nouzi. A Speera tehdy okouzlil Hitler: „Strhlo mne nadšení, které na všechny přenášel řečník (Hitler) málem fyzicky větu po větě a které mařilo veškeré námitky,“ zapsal si po návštěvě Hitlera na vysoké škole. Okamžitě vstoupil do jeho nacistické strany - a zakázky se objevily. Jednou z nich byla přestavba Hitlerova bytu poté, co se stal říšským kancléřem. Tam si ho Hitler poprvé všiml. Pro osmadvacetiletého Speera to bylo osudové setkání. Později si zapsal: „Našel jsem svého Mefista.“
|
Život v datech * vystudoval techniku, v lednu 1931 vstoupil do NSDAP * projektoval pro stranu a nacistické funkcionáře včetně Hitlera; podílel se s Hitlerem na plánech na přestavbu Berlína * v únoru 1942 byl jmenován ministrem zbrojního průmyslu, dokázal výrazně zvýšit produkci; před koncem války odmítl splnit Hitlerův příkaz zničit továrny a sítě * 21. května 1945 byl zatčen, vyslýchán Američany kvůli vývoji nejmodernějších zbraní, poté ho tribunál v Norimberku odsoudil k 20 letům vězení, která strávil v Berlíně-Špandavě * zemřel roku 1982 v 77 letech |
Hitler, který měl od mládí neukojené umělecké sklony, byl posedlý touhou stavět, „aby světu zanechal svědectví o své epoše“.
Jenže právě Speer měl být očitým svědkem slávy a zmaru Hitlerovy říše. Ještě před válkou plánovali s Hitlerem vybudovat z Berlína nejkrásnější město světa - měl prý být něčím mezi Washingtonem a Paříží. A roku 1945 byl Speer svědkem, jak z města zbyly ruiny. Včetně jeho vlastních staveb, třeba budovy říšského kancléřství, jež se změnila v trosky.
Nový úkol
Mezitím vše zastínila válka a na velkolepé stavby se zapomnělo. V únoru 1942 zahynul šéf nacistických pracovních organizací a ministr pro zbrojení Fritz Todt, tvůrce německé dálniční sítě. Speera si zavolal Hitler: „Jmenuji vás následovníkem ministra Todta ve všech jeho funkcích.“ „Ale já přece ničemu z toho nerozumím,“ namítl Speer. Marně.
Tak se „nevoják“ Speer stal ve zmatku třetí říše ministrem zbrojního průmyslu. Nebyl jediným diletantem - ministrem zahraničí byl například Ribbentrop, obchodník s alkoholickými nápoji, a nezapomínejme na největšího diletanta všech dob - Hitlera.
Ale Speer se k úkolu postavil čelem: rozhodl se využít zkušeností organizátora německého hospodářství v první světové válceWalthera Rathenaua, který byl židovského původu. Tento manažer prosazoval typizaci, normalizaci a dělbu práce mezi podniky. Speer šel ještě dál: vytvořil okruhy pro jednotlivé druhy zbraní a vývojové komise, které kontrolovaly vznik nových druhů zbraní a zamezovaly zbytečným vývojovým pracím.
„Posedlý svým posláním jsem se nesnažil o zúžení, ale o rozšíření svých pravomocí. Přispívala k tomu úcta k Hitlerovi, pocit povinnosti, ctižádost a sebeuplatnění. I tak jsem byl v šestatřiceti letech nejmladším ministrem v říši. Průmyslová organizace brzy poté zahrnovala přes deset tisíc pracovníků a pomocných sil. V našem ministerstvu pracovalo pouhých dvě stě osmnáct úředníků,“ popisoval později sám Speer.
Speer však čelil i kritice. Vytýkali mu, že zavádí americké metody, jeho postavení mu záviděl obávaný říšský maršál Hermann Göring. A také zápasil se zmatkem nacistického plánování - když kontroloval zakázky v tiskárnách, objevil třeba objednávku na mapy Persie, kam německá armáda nikdy nepostoupila.
Výsledky byly dobré
Za půl roku vzrostla průmyslová výroba více než o čtvrtinu. Produkce munice se zdvojnásobila a výroba tanků vzrostla také o čtvrtinu. Speer netajil, že když byl problém, podržel ho Hitler. „V žádném případě u těchto úspěchů nešlo, jak se často tvrdí, o výkon mého génia. Mnozí organizačně schopní technici mého úřadu by byli bezpochyby v těchto věcech vhodnější, ale ani jeden nemohl mít úspěch, protože nemohl na misky vah vhodit Hitlerův nimbus. Uznání vůdcem a moc znamenaly vše.“
Historik Paul Johnson ukazuje, jak rostla třeba produkce letadel, a to navzdory bombardování ke konci války: „1. září 1939 mělo Německo jen 3906 letadel, v roce 1940 10 392. Teprve v letech 1943-44, když už bylo pozdě, dosáhla válečná výroba 24 795 letadel v roce 1943 a maxima 40 953 v roce 1944.“
Když na podzim 1942 přišla ruská ofenziva u Stalingradu, znamenalo to tragédii pro tisíce německých rodin včetně Speerovy. Měl totiž v obklíčeném městě bratra. Věděl, že je v lazaretu. Nakonec ho letci, kteří ho měli dopravit do Německa, nedokázali najít. Zůstal nezvěstný.
Noční můra
Konec války se blížil. A padala i Speerova hvězda. Jeho obliba u Hitlera klesla. A s ní i schopnost zabránit nerozumným řešením, jež prosazoval diletant Hitler. Obrovské prostředky se tak vynaložily zbytečně na vývoj velkorakety, jež se ukázala jako nepoužitelná. „Byla to jedna z mých nejvážnějších chyb,“ napsal si Speer. Ale jinak výsledky byly: tryskové letouny měly převahu nad nepřátelskými a proti německé raketě V1 nebylo obrany.
Jenže to bylo pozdě. S blížícím se zánikem se Hitler začal obírat myšlenkou, že nepříteli nechá spálenou zemi - zničí všechno, továrny, vodovody... Speer byl proti a jeho příkazy nesplnil. Později mu to před norimberským tribunálem pomohlo. Nedostal provaz.
Speerem však zmítaly pochybnosti - těsně před pádem Berlína pronikl odvážným letem do centra města, aby navštívil Hitlera v bunkru. Místo vůdce našel jen lidskou trosku. Za pár dnů bylo po všem a Speer skončil v americkém zajetí. Nejdřív to nebylo špatné. Odvezli ho do Versailles, kde ho vyslechli američtí experti v otázce vývoje nacistických zbraní. Ale pak přišel Norimberk. Speer seděl na lavici obžalovaných a bál se o život. Nakonec vyvázl s dvaceti lety vězení.
Ještě předtím kajícně prohlásil: „Noční můra lidstva, že jednou bude možné národy ovládat pomocí techniky, se v autoritativním Hitlerově systému málem uskutečnila. Každý stát tohoto světa se nachází v nebezpečí...“
Během věznění ve Špandavě napsal paměti. Zemřel v roce 1982.
