PŘÍLOHA:
Britské volby 2005
Podle sázkařů byl tip na labouristy takovou jistotou, že se ani nevyplatil. Z jedné vložené libry činil zisk tři pence.
Až dnešek ukáže, zda výsledky nezamíchá ve středu ještě nerozhodnutá jedna třetina voličů. A právě pro voličský zmatek a nerozhodnost si bude Británie možná tyto volby pamatovat. Spíše než jako historický, třetí triumf labouristů v řadě za sebou.
Labouristy vede k výhře Tony Blair, muž, kterému podle jednoho z průzkumů věří jen necelá třetina a podle jiného jen pětina z těch, kteří jsou přesto odhodláni svěřit hlas jeho straně. A z mnohých novinových komentářů vyplýval názor, že čím dříve předá Blair po svém čtvrtečním pravděpodobném vítězství premiérské a stranické žezlo mnohem populárnějšímu ministru financí Gordonu Brownovi, tím lépe pro Británii.
"Koho volit? Pokud půjdu volit, tak asi labouristy," odpovídá znuděný prodavač v knihkupectví Borders na Charing Cross Road. "No Irák, to je opravdu problém," připouští, když mu tazatel připomene, že konzervativci a především liberální demokraté premiéra obviňují, že lhal v otázce údajných iráckých zbraní hromadného ničení.
Jenže, je osobní věrohodnost Tonyho Blaira pro dnešní Brity tak důležitým motivem, aby přebila všechny ostatní problémy?
Zatím se zdálo, že voliči dají přednost nezpochybnitelné ekonomické stabilitě, kterou zemi dosud přinášela Blairova vláda. Británie zažívá nejdelší setrvalý ekonomický růst za posledních sto padesát let, má nejnižší nezaměstnanost za uplynulá tři desetiletí.
"Chcete toto vše ztratit?" apeloval Tony Blair do posledních chvil kampaně na voliče.
Vůdce konzervativců Michael Howard tak asi dostane na ústřední slogan své kampaně, na otázku "Myslíte si to samé, co si myslíme my?", od voličů dost hořkou odpověď.
Předák liberálních demokratů Charles Kennedy sice zůstane "tím třetím do počtu", ale tentokrát i tím třetím, který se může smát.
Nekompromisní odpor proti válce v Iráku k němu od labouristů přitáhl část intelektuálů a liberálové mají políčeno na nejlepší volební výsledek za osmdesát let.
Tony Blair se ve středu ještě pokoušel přivést pár ztracených oveček zpět, i když exkluzivní interview, které poskytl společně se svou ženou deníku Sun, asi lovilo v jiných vodách než mezi pracující inteligencí.
Vyznání ze vzájemné manželské lásky, které bulvární list doprovodil fotkou premiéra nahého do půl pasu, působilo tak lidově a upřímně, že by bylo spíše sympatické českým sociálním demokratům než britským labouristům.
