Týdeník The Observer uvedl, že Joseph Ratzinger vydal v roce 2001 normu upřesňující Kodex kanonického práva, podle níž měli biskupové držet vyšetřování případů sexuálního zneužívání dětí v tajnosti. - více zde
S tím ale církev nesouhlasí. Její představitelé tvrdí, že přísné papežské tajemství má ochránit podezřelého před pomluvami, a to do doby, než padne rozsudek. "I my ctíme presumpci neviny," zní z řad církevních hodnostářů.
"Tím však není dotčeno státní řízení - zde je dovoleno vyjevit i to, co není předmětem církevního soudního procesu. Nejlepší je souběžné světské i církevní řízení," říká Damián Němec z katedry církevního práva Univerzity Palackého v Olomouci.
Papež chtěl být přísnější, říká církev
Podle kněžích se Joseph Ratzinger nepokusil sexuální delikty ututlat, ale naopak zpřísnit podmínky prodloužením promlčecí lhůty na deset let. Ta se počítá až od osmnáctých narozenin oběti.
"Pokud se tedy stalo, že někdo zneužil dítě v jeho pěti letech, desetiletá promlčecí lhůta se počítá až od osmnácti let věku, takže nakonec trvá promlčecí doba 23 let," namítá právník Němec.
Souhlasí s ním i Romuald Štěpán Rob z kláštera dominikánů v Olomouci. "Kamenem úrazu je, že tou iniciativou (dopisem) se kardinál o skrývání afér nepokusil," brání papeže.
The Observer dále napsal, že současný papež normou umožnil biskupům, aby dokumenty o procesech drželi za zavřenými dveřmi. Ba co víc, aby je posílali přímo Kongregaci pro nauku víry, někdejší inkvizici.
Takzvané vyhrazení kauzy Kongregaci (převedení do její kompetence) spočívá v tom, že závažná pochybení (proti svátosti eucharistie, proti svátosti smíření, mravnostní delikty) jsou přímo pod dohledem Kongregace, která rozhodne, jak dál.
Podle právníka často předá věc soudu. "Apoštolský tribunál Kongregace pro nauku víry záležitost buď projedná sám, anebo nařídí projednání u obecného soudu s tím, že má stálý dohled nad kauzou," vysvětluje Němec.
Světský soud kontra církevní
Církevní právo výslovně nenařizuje, aby kněží sami iniciovali trestní řízení. Podněty ke stíhání přesto z církve přicházejí. Jde prý o otázku morálky.
"Někdy církevní představený iniciuje světské trestní stíhání, ať vlastním podnětem, anebo apelací na obviněného, aby se šel sám udat," doplňuje Damián Němec.
"Já se domnívám, že požadavek, aby biskup nahlásil policii každý případ, kdy se kněz dostane do podezření, že zneužíval dítě, je nepodložený," citoval The Observer arcibiskupa Tarsicia Bertoneho.
Duchovní připouštějí, že církevní soud nemá zdaleka takové pravomoci a možnosti zjišťování jako světské úřady, proto prý většinou vyčká na jejich verdikt a podle něj se rozhoduje. Nejčastějším trestem je exkomunikace.
 Kardinál Joseph Ratzinger při mši Pro Eligendo Papa v bazilice sv. Petra ve Vatikánu den předtím, než ho konkláve zvolilo papežem Benediktem XVI. (18. dubna 2005) |
