Britské a americké bombardovací svazy svrhly na město tisíce tun bomb a zápalných pum naplněných fosforem, který se vzněcuje při kontaktu se vzduchem.
Plameny měly takovou sílu, že tavily sklo, asfalt na ulicích se vařil. "Když vyjela požární auta, uvízla v asfaltu a shořela," cituje německá televizní stanice ZDF vzpomínku tehdejšího obyvatele saského města Lothara Heila.
Jeden z britských pilotů se podle ZDF přiznal, že při pohledu na ohnivé inferno poprvé cítil s obyvateli "tam dole". Výsledkem bombardování bylo dvacet čtverečních kilometrů trosek a mrtví, jejichž přesný počet už nikdo nespočítá.
Nejčastěji se uvádí, že nálety nepřežilo 35 tisíc lidí. Německá propaganda hovořila po náletu o sto tisících mrtvých. V Drážďanech byly na začátku roku 1945 i tisíce uprchlíků z východu, kteří utíkali před postupující Rudou armádou.
Historikové a vojenští odborníci se i šedesát let po konci války přou o to, zda bylo takové masivní bombardování nutné. Válka se rychle blížila k závěru, o vítězství spojenců bylo v únoru 1945 už takřka definitivně rozhodnuto.
Proti sobě tak stojí dva názory. Jedni tvrdí, že bombardování oslabilo nacistickou vojenskou sílu a pomohlo tak urychlit pád Třetí říše. Jiní označují bombardování německých měst koncem války za zbytečný masakr civilistů.
Útokem na Drážďany vyvrcholila spojenecká bombardovací kampaň, která začala v roce 1942. Měla způsobit škody válečnému průmyslu a zlomit morálku civilního obyvatelstva. Bomby zabily na 600 tisíc lidí a zničily přes 3,5 milionu bytů.
Nejvíce obětí, 40 tisíc, si vyžádal nálet na Hamburk v roce 1943. Dalšími cíli bylo průmyslové Porúří, Berlín, Lübeck nebo Magdeburg.
HLASUJTE V ANKETĚ:
Považujete zničení Drážďan spojenci v únoru 1945 za ospravedlnitelné?
 Drážďany po bombardování v roce 1945. |
