Teologové i politici se mohou přít, zda Jan Pavel II. je opravdový konzervativec, který ke svým cílům skvěle využívá moderní prostředky.
V jednom se však všichni shodují: tento papež učinil z katolické církve skutečně univerzalistickou instituci, na niž s úctou pohlížejí i představitelé ostatních vyznání a všech politických tendencí.
Politikové i diplomaté nepovažují audienci ve Vatikánu za diplomatickou formalitu, nýbrž za důležité setkání.
V Itálii si dnes už jen málokdo myslí, že pontifikát Karola Wojtyly byl jen pauzou po 455letém nepřetržitém panování papežů pocházejících z Itálie. Překvapení nelze vyloučit, ale na dotaz, kdo by mohl být příštím papežem, většina Římanů tipuje někoho z Latinské Ameriky nebo z Asie, například z Filipín či odjinud.
Oficiálně na otázku o nástupnictví samozřejmě nikdo neodpoví, protože z jednání kardinálského konkláve (shromáždění scházejícího se za dveřmi zavřenými "na klíč" čili latinsky "cum clave") se nikdy nic nedostalo ven. Navíc staré římské přísloví říká, že "kdo vstupuje do konkláve jako budoucí papež, odchází z něj jako kardinál".
To však lidi na březích Tibery příliš nevzrušuje. Vzpomínají spíše na to, že Jan Pavel II. je skutečně "římským biskupem". Nikdo z jeho předchůdců nenavštěvoval tak často římské farnosti, hlavně ty v chudších částech města.
Jedním ze šoků, které Jan Pavel II. zpočátku Římanům způsobil, byly jeho pravidelné středeční audience. Za jeho předchůdce Pavla VI. se návštěvníci i poutníci vešli do baziliky svatého Petra.
Po příchodu Karola Wojtyly Svatopetrské náměstí nejednou praskalo ve švech. Kdo zná Řím, ten ví, že největším problémem města je doprava. Trvalo to snad rok či dva, než se obecní správě podařilo věc trochu zvládnout.
Italové si také nějakou chvíli zvykali na papeže, který chodí na horské túry. Ještě počátkem osmdesátých let se říkalo, že lidé z Vatikánu ho pro jeho divné zvyky označují za "kozáka". Nelze vyloučit, že k současné popularitě hor přispěl i šťastný výraz papežovy tváře při pohledu na Mont Blanc během pravidelné červencové dovolené.
A jak ve středu připomněl hlavní rabín římské židovské obce Riccardo Di Segni, "v paměti nás všech zůstane jeho návštěva v římské synagoze v roce 1982, kdy nás označil za starší bratry křesťanů".
Římané jsou jako obyvatelé každé metropole vybaveni značnou dávkou skepse a ironie. O tomto papeži však na rozdíl od jeho předchůdců hovoří vždy s úctou a pochopením.
 Na závěr nedělní bohoslužby vypouštěl papež z okna svého soukromého apartmá ve Vatikánu dvě holubice míru. V úterý večer byl s dýchacími potížemi hospitalizován. (2. února 2005) |
