Lékař, který pomáhá identifikovat oběti a jenž pospíchá vedle dvoukoláku, má zase na zádech modrým fixem napsáno Jean-Marie a Belgium.
Spolu s Čajem nakládá pytel do jednoho z velkých chladicích kontejnerů, z čela mu na ochrannou roušku tečou krůpěje potu a pospíchá opět do míst, odkud se line nepříjemný nasládlý zápach.
Jsme v buddhistickém klášteře Jan Jao ve městě Takua Pa. Právě v jeho prostorách probíhá v jižním Thajsku závěrečné dějství obrovské tragédie.
V igelitových pytlích či jen tak na zemi zde za pomoci suchého ledu skladují na 3000 mrtvol, které se tým odborníků z deseti zemí postupně pokouší identifikovat. Ten nasládlý zápach charakterizující rozklad lidských těl má na svědomí vlna tsunami z 26. prosince.
"Pomáhají tu stovky lidí z celého Thajska. Jsou různého věku, mají různá povolání, ale když nám řekli 'dělejte tohle', tak děláme, co je potřeba," říká Čaj, který si už zvykl na to, že vozí i mrtvoly.
Celý klášter (otevřeno je od osmi ráno do šesti večer) i prostranství před ním už týden obléhají stovky lidí. Policisté a vojáci hlídají. Lékaři identifikují. Další odborníci odebírají DNA.
Dobrovolníci vyřizují, co je potřeba. Úředníci vyplňují nejrůznější potvrzení. Novináři se snaží ulovit co nejlepší filmový záběr či fotku. Rodinní příslušníci hledají pohřešované a mrtvé. A buddhističtí mniši, v rámci své víry, neustále opakují, že soucit s trpícími je to nejdůležitější.
Na rozdíl od postižených míst v Indonésii, na Srí Lance či v Indii Thajci nepohřbívají oběti přírodního živlu do masových hrobů, ale za každou cenu se snaží těla identifikovat.
Přišli v tomto směru i se světovou novinkou. "Do těl obětí lékaři implantují mikročipy, které uchovají potřebné informace pro identifikaci i po pohřbení," oznámil v pátek thajský ministr vnitra Bhokin Bhalakula.
Musí se pospíchat, neboť ve zdejším velkém horku se těla rychle rozkládají. Přitom u zhruba 1700 osob, které zde leží, se stále nepodařilo zjistit, jaké jsou vůbec národnosti. Což je v jižním Thajsku důležité, protože se předpokládá, že polovinu z celkových možných devíti tisíc obětí tvoří zahraniční turisté.
"To, jak Thajci přistoupili k této velmi nevděčné práci a jak dokázali zorganizovat velký mezinárodní štáb odborníků, je obdivuhodné. V žádné jiné zemi postižené současnou katastrofou se tak nestalo," tvrdí Švéd Niclas Kampargal.
Mezitím Wimonrat Putthasriová, která normálně pracuje v centrální thajské bance v hlavním městě Bangkoku, trpělivě vyplňuje formuláře o další oznámené pohřešované osobě. Její fotografie je pak vylepena na panely, kterých tu je několik desítek.
Většinou jsou na nich fotografie znetvořených těl obětí, k nimž ten, kdo si myslí, že dotyčného poznal, připíše další informace a tím se automaticky rozběhne proces identifikace. Ne vždy se to podle místních odborníků podaří, ale i tato metoda mnoho případů vyřešila.
Otázku, kterou si však zde všichni kladou, je, jak dlouho budou ještě mrtvá těla v klášteře Jan Jao přibývat. Podle Čaje jich bylo v posledních dnech již minimum, protože mnohé pohřešované se podle všeho nikdy nepodaří najít.
 Buddhistický mnich stojí poblíž thajských vojáků, kteří konzervují mrtvoly v chrámu Jan Jao. (9. ledna 2005) |
