Šest různých skupinek zkušených a technicky výtečně vybavených evropských turistů, mezi nimiž jsou kromě 15 Němců a 10 Rakušanů také čtyři Švýcaři, jeden Nizozemec a údajně i jeden Švéd, zmizelo koncem února a v první polovině března v oblasti města Illizi.
Tato část alžírské Sahary zůstala až dosud ušetřena násilností radikálních muslimských ozbrojenců. Německé i rakouské úřady vyslaly do oblasti četné pátrací týmy, které však zatím přes veškeré snažení neuspěly.
Vlády zemí pohřešovaných turistů vycházejí z toho, že jde o únos. Pachateli mohou být islámští extremisté, kteří se akcí chtějí domoci politického cíle, nebo bandité a pašeráci, kterým jde o výkupné. Dosud se však neobjevil ani žádný dopis s požadavky, od případných únosců postrádají jakýkoli signál.
Podle poslední verze expertů turisté nejspíš padli do zajetí muslimských fundamentalistů pod vedením Mochtára Belmochtára, který proslul dřívějším ohrožováním rallye Paříž - Dakar a údajně měl kontakty s nejhledanějším teroristou na světě Usámou bin Ládinem.
Turisté se ztratili v trojúhelníku pouštních měst Djanet - Tamanraset - Bordj Omar Driss, asi 1500 kilometrů jižně od metropole Alžír.
Do rozsáhlé pátrací akce bylo zapojeno všechno možné. Vrtulníky, auta, dokonce i velbloudi. Duny „pročesává“ více než tisíc policistů a vojáků, na místě jsou protiteroristické oddíly, a dokonce kontrarozvědka. Veškeré úsilí bylo dosud marné.
Podařilo se pouze najít několik osobních věcí cestovatelů, boty, plechovky od piva a mrtvého psa. Informace se neustále různí a alžírské a evropské zdroje se neshodly na tom, zda se pohřešovaní ještě nacházejí na území Alžírska, či nikoli.
Šéf zvláštní pátrací mise rakouského ministerstva zahraničí Thomas Buchmann například dementoval zprávy alžírského listu El Watan, podle kterého zmizelí Evropané již pravděpodobně nejsou v Alžírsku. Naopak soudí, že turisté se zřejmě v zemi stále nacházejí.
Alžírský tisk je všeobecně skeptický ke zprávám evropských sdělovacích prostředků, které několikrát psaly o nových stopách po turistech nebo o blížícím se odhalení domnělých únosců.
Cílem skupiny byla 450 kilometrů dlouhá písečná „pista mohyl či náhrobků“ na jihovýchodě Alžírska. Za svůj název vděčí brutálním bojům mezi francouzskými kolonialisty a domácími kmeny Tuarégů.
Lemuje ji mnoho mohyl a hřbitovů. Dnes je považována za jednu z nejhezčích a nejoblíbenějších tras napříč alžírskou Saharou, se spoustou nádherně zformovaných dun, s vysušenými koryty řek a palmami.
„Můj otec se v poušti rozhodně nemohl ztratit. Je to zkušený turista, který například loni strávil šest a půl měsíce v australském buši,“ říká Andreas Mitko, který na zprávu čeká od 8. března.
Manfred Notter z Besigheimu u Ludwigsburgu rovněž nemůže již týdny spát. Jeho šestadvacetiletý syn Saša patří k pohřešovaným.
Zoufalý otec se zmítá mezi nadějí a obavami: „Počítáme se vším. Vycházíme z toho, že byli uneseni, a věříme, že budou brzy konečně doma.“ Nešťastný případ zmizelých turistů znamená pro alžírského prezidenta Abdelazíze Bouteflika, který chtěl právě z jihu Sahary udělat „alžírskou Kalifornii“, neradostné vyhlídky.
Cestovní ruch se zde totiž stěží rozbíhá po hubených letech, které má na svědomí boj islámských radikálů. Například předloni navštívilo Alžísko dvacet tisíc Němců.
Příbuzní pohřešovaných, partneři, rodiče či děti, doufají, že jejich nejbližší jsou naživu.
Posílají úřadům také osobní věci pohřešovaných, jako například zubní kartáčky či hřebeny, aby byla v nejhorším případě možná identifikace jejich nejbližších na základě DNA.
