Američané počítají podle svého ministra zahraničí Colina Powella s podporou "nejméně tuctu vlád" Evropy. Powell sice nikoho nejmenoval, ale už nyní je jasné, že pouhá třetina z nich patří k zemím EU - zbytek leží mimo unii.
Většina členů unie stojí na straně dvou hlavních kritiků války s Irákem, Francie a Německa. Ti mají za sebou unijní neutrály (Švédy, Finy, Iry, Rakušany) a mohou počítat i s podporou Belgie, Řecka a Lucemburska.
Paříž soudí, že pro své postoje získá i Portugalce. A začíná doufat, že se připojí také Španělsko. Jeho ministryně zahraničí Ana Palacio nyní řekla větu, kterou Němci a Francouzi tolik rozhněvali USA: "Musíme udělat vše, abychom se vyhnuli válce v Iráku."
Uvnitř Evropské unie jsou na americké straně pouze Britové a méně zřetelně i Nizozemci, Dánové a Italové. Tedy sotva třetina unie. USA mají malou podporu i mezi neunijními zeměmi Západu. Proti válce je neutrální Švýcarsko i Norsko, člen NATO.
Zato mezi zeměmi střední Evropy, které se chystají k unii připojit, je situace úplně obrácená. "Pro americkou politiku je mnohem větší porozumění mezi novými než mezi starými členy NATO," tvrdí poradce polského premiéra Leszka Millera Tadeusz Iwiński.
Proti kurzu USA se staví jen jediná země v celé oblasti - Slovinsko. Podle svého ministra zahraničí Dimitrije Rupela "má blíže k Německu a Francii než k USA". Bezvýhradnou podporu zato slibuje Litva a také Polsko, které George W.
Bush nedávno označil za "nejlepšího přítele USA v Evropě". Podobná chvála byla dosud vyhrazena jen pro Brity či Němce.
Nechceme do války, ale uděláme to, co chce Amerika
K přívržencům Spojených států se řadí celé Pobaltí, Rumunsko, Bulharsko a také Česko nebo Maďarsko, ačkoli nadšení nad účastí ve válce není v těchto zemích nijak velké.
"Je nepříjemné slyšet to, ale momentálně se tomu nedá vyhnout: země východní Evropy se masivně přiklánějí k následování amerického vůdcovství v otázkách obrany a zahraniční politiky," konstatoval Le Monde, list francouzské elity.
Země střední Evropy se sice schovávají za nutnost další rezoluce OSN, která by válku schválila. Avšak nikdo nepochybuje, že v případě nutnosti Ameriku podpoří. Platí tak šířeji to, co napsal jeden rumunský list o své zemi: "Rumunsko nechce do války, ale udělá to, co chce Amerika."
Nejde tu jen o politickou podporu, s níž budou Spojené státy moci tvrdit, že mají podporu v mezinárodním společenství. I když vojenské zdroje střední Evropy nejsou závratné, nejsou ani bezvýznamné.
Tak česká protichemická jednotka představuje podle britského listu The Guardian celou třetinu všech kapacit NATO v této oblasti. A její cena poroste s tím, jak poroste hrozba nasazení chemických a biologických zbraní v případné válce proti iráckému režimu.
